Poslední říjnový čtvrtek byl docela obyčejný, jako každý jiný den. Všechno zcela běžné, ale přece jen - slípky měly první podzimní premiéru a já s nimi též.

Jsou tady všechny pohromadě, když jsem je pustila z výběhu ven, abych jim dopřála zeleného,  od časného jara jsou

To je jako v té pohádce - zasadil dědek řepu, řepa vyrostla veliká, převeliká....jenže tady žádný dědek řepu nesázel, to jen Jarča semínka zasela,  pak po políčku lezla, jednotila, okopávala, s plevelem bojovala až vyrostla řepa veliká, převeliká....potom ji tahali, až jí hromadu vytáhli !

Až 

Opičák je malý lesík u našeho letiště a když do něj vstoupíš, máš pocit, že z něj dýchá jakési tajemno...Letos jsem se tam podívat nebyla, ani v loňském roce,  ale včera jsem tam neplánovaně zašla, stačila mi půlhodinka, kterou jsem nechtěla jen tak marnit v autě, když jsem čekala na  synka. Měla jsem v kapse "Šmejdíka", ale neměla jsem po ruce brýle, tak jsem si foťáček nastavit

Tu bych potřebovala jako sůl ! Kdepak je krásné babí léto ? - je takové "jalové" počasí, slunko se někam zatoulalo a nemůže k nám najít cestu, tak se většinou tváří měsíc listopad. A že je tak nevlídné chladno a zem je namočená, bere to veškerou chuť něco venku dělat,  ono to ani moc nejde. Dnes jsem tahala pór ze záhonu a výsledek celé té práce  =  nula !  Jako ta

Před diváky a hodnotící porotou stály v řadě, čistě vymydlené, od čísla jedna až po sedm - uchazečky o titul.  Pak malé korzo s lehkou hudbou do kroku, dívejte se ! Která je z nich nejhezčí ? Zepředu, zezadu, z boku, postava a krok....Zkušeným očím neušlo nic, než zazněly fanfáry pro vítězky. První, druhá, třetí, jak v soutěži Miss. Jen vítězné korunky tyhle čtyřnohé krasavice nedostaly, ani

Na první říjnovou neděli si moje sestra naplánovala cyklovýlet do Jizerek, lákaly ji zdolat Ptačí Kupy. Tiše jsem jí  záviděla... ....také bych tam ráda byla, ale, no nic, nebudu nad sebou fňukat !   "Koukej fotit Jarčo, pár obrázků mi potom pošli, ať se taky pokochám, užij si to a ať vám vyjde počasí!"- přála jsem jí ze  srdce. V myšlenkách jsem  byla s nimi,

Dnes nám tu fouká do korun stromů a těžká šedivá deka leží nízko nad krajinou, venku je prostě nevlídno. Ještě včera sluníčko bojovalo o kousek místa nahoře, dnešní noc rozhodla, kdo bude silnější, kdo ráno zvítězí... Včera jsem s foťáčkem proběhla kolem mého kvítí, jiřinky by si sluníčko  zasloužily, ještě by rády kvetly, dnes mají studenou sprchou svěšené hlavičky a další poupátka se do

Že bych měla dobrou vyhlídku do budoucna? Ne, že bych si přála, být nemohoucí a aby o mne musel někdo doma pečovat....to tedy určitě ne, nic takového si nebudu přivolávat ! Ale dneska mne pobavila teprve  sedmnáctiměsíční vnučka, to jsem tedy koukala!  A v trošku jiném provedení pečovatelského úkonu se to opakuje, inu, přece jen  jí v dušičce klíčí kus ženské, klíčí  semínko

Jó, občas si jen tak  zalelkovat, postát a zaklonit   hlavu  a na nebeskou klenbu se jen tak dívat, jaký tam klídek a přesto živo, a všechny své myšlenky pustit do vesmíru..... Mám ráda oblohu azurovou a na ní sem tam bělostný mráček, nebo jen tak šmouhy jako z mušelínu, a i ty čáry od letadel, jakoby někdo nakreslil křídou, ono to čárování je tak trochu  nebeské čarování...

Zavání to exotikou, copak to asi je? Budu se trochu chlubit, povedla se mi vypěstovat, byla jsem zvědavá, zda  dárce, který mi jeden paprikový lusk na jaře přinesl, trochu nepřeháněl. Prý tato peruánská paprika dovezená z Mexika nejen že je pálivá, ale vyroste do výšky skoro dvou metrů. A ona, kdyby se snažila více, tak by od pravdy byla nedaleko, ale i tak výšku mé osoby o něco překonala.