Adil | co život přináší

Poslední říjnový čtvrtek byl docela obyčejný, jako každý jiný den. Všechno zcela běžné, ale přece jen - slípky měly první podzimní premiéru a já s nimi též.

Jsou tady všechny pohromadě, když jsem je pustila z výběhu ven, abych jim dopřála zeleného,  od časného jara jsou

Opičák je malý lesík u našeho letiště a když do něj vstoupíš, máš pocit, že z něj dýchá jakési tajemno...Letos jsem se tam podívat nebyla, ani v loňském roce,  ale včera jsem tam neplánovaně zašla, stačila mi půlhodinka, kterou jsem nechtěla jen tak marnit v autě, když jsem čekala na  synka. Měla jsem v kapse "Šmejdíka", ale neměla jsem po ruce brýle, tak jsem si foťáček nastavit

Před diváky a hodnotící porotou stály v řadě, čistě vymydlené, od čísla jedna až po sedm - uchazečky o titul.  Pak malé korzo s lehkou hudbou do kroku, dívejte se ! Která je z nich nejhezčí ? Zepředu, zezadu, z boku, postava a krok....Zkušeným očím neušlo nic, než zazněly fanfáry pro vítězky. První, druhá, třetí, jak v soutěži Miss. Jen vítězné korunky tyhle čtyřnohé krasavice nedostaly, ani

Dnes nám tu fouká do korun stromů a těžká šedivá deka leží nízko nad krajinou, venku je prostě nevlídno. Ještě včera sluníčko bojovalo o kousek místa nahoře, dnešní noc rozhodla, kdo bude silnější, kdo ráno zvítězí... Včera jsem s foťáčkem proběhla kolem mého kvítí, jiřinky by si sluníčko  zasloužily, ještě by rády kvetly, dnes mají studenou sprchou svěšené hlavičky a další poupátka se do

Jó, občas si jen tak  zalelkovat, postát a zaklonit   hlavu  a na nebeskou klenbu se jen tak dívat, jaký tam klídek a přesto živo, a všechny své myšlenky pustit do vesmíru..... Mám ráda oblohu azurovou a na ní sem tam bělostný mráček, nebo jen tak šmouhy jako z mušelínu, a i ty čáry od letadel, jakoby někdo nakreslil křídou, ono to čárování je tak trochu  nebeské čarování...