" Možná budu v novinách !" hlásil  Matěj , jen co otevřel dveře po návratu ze školy. "Jak jsi na to přišel ?" ptám se zvědavě.   Napadla mě souvislost se slavnostním otevřením přístavby školy, kam jistě zavítala i média.  "Jo, babi, mě a Adriany se ptala nějaká reportérka, asi byla od novin, a taky chtěla vědět jak se jmenujem." A hned druhý den

Včera, krátce po poledni, když jsem přišla na naši zastávku MHD, slušně pozdravím starší neznámou ženu, sedící na lavičce. Po očku po ní pokukuju, je sportovně oblečená, na zádech batůžek a v rukou plnou tašku hub,  a co chvíli do ní láskyplně jukla. Samé podhříbky, hnědáčky nebo panské, jak se jim různě říká, pravda, po deštích trochu omáčené, jak jsem si kradmým pohledem všimla.  "Koukám

Jdu loukou od "Rusáku" dolů, a na cestě zahlédnu tetu  z "Druhého konce" jedné vsi, tak  důvěrně známé a malebné, jak ji mám schovanou ve vzpomínkách.  A  jak tak kráčím podle plaňkového plotu, co to nevidím ? Irenka, v zemi až po ramena, cosi dole kutí - "ahoj, co to tam děláš ?"  ptám se zvědavě.. "Mám tady lednici, tak si ji čistím",

Ten náš Fido nezahálí, snad každý den si venku s nějakou myšičkou pohrává, aby ne, když okolní rajón je tak rozsáhlý. A tak rád by se pochlubil, koukej, zase jsem jednu chytil, mnohdy před práh nějakou přinese a já :   "Fidouši fuj, co to sem taháš !"  a odháním ho od dveří.  Tedy myškou bych být nechtěla, ta  má osud zpečetěný když se Fido přičiní.  A i

Tohle by možná řekla mnohá zaměstnaná žena,  která doma po práci neví co dřív,  řekla by,  takové přízemní starosti, no jo, důchodkyně !  O čem je řeč ? Zkrátka o vaření ! Co pořád vymýšlet co dát na talíř, když ten druhý všechno nejí, to proto že nemůže to co by rád, a to co by mohl, zase rád nemá... Třeba rýže a těstoviny,  ty jsou v nemilosti, přitom já je ráda mám,

První oplégr jsem dostala v minulém století, v pětasedmdesátém, bylo to v říjnu, když jsem  u dveří chaloupky paní Nezdarové spatřila tu záplavu kvítků v sukýnkách. Musela jsem tu parádu obdivovat a  ta milá stařenka poznala, že jsem "kytkomil", a tak mi oplégřík  z  narostlé květiny uštípla.  Od té doby se mnou mým životem jdou fuchsie dál a dál....I když občas

Tak, o uplynulém létu si už necháme jenom zdát.  Však nám naše kosti prohřálo až až.....  Ať už se ochladí, aspoň o pět , nejlíp o deset stupňů, jsem si ve stínu v těch největších vedrech už přála. Uběhlo rychle, jak se říká - než bys řekl švec ! A máme tu podzim se vším všudy, i ten bývá krásný a plný překvapení jako dnes.

Po jasné noci první jinovatka ale slunko se na 

Žádnou erotiku nečekejte.....to mě jen tak napadlo.... Když jsem se včera  česáčkem na dlouhé tyči snažila z našeho Grávštýnského otrhávat jablka, uvízlo mi v tom plátěném sáčku i tohle. Jé, taková prdelka ! Jedna společná stopka, dva bubáci, jablko, skoro jako siamské dvojče.

Letos

Už je to tady ! Čas, kdy žádný český človíček posedlý houbařskou vášní neodolá, aby jeho kroky nemířily k lesu... I já se řadila k těm posedlým, není to zase tak dávno, když se mi  i do kopců lépe běhalo,  jéjej, to byly časy !

Už žádné kopce nezdolávám, už mi

"Jarčo, nechceš tři keříky zlatice ? Už mi ve skleníkové množárně překážely, musely ven, a nevím kam je dát." "Ne, nechci, nevím proč pořád něco množíš, když pak nevíš, co s tím" - řekla mi na to moje nejmladší sestra. Vím, že má pravdu, ale já si v mé zálibě nemůžu pomoci, prostě mě drží jakási posedlost, mám vždycky radost, když se nějaká ta větvička ujme.  Při včerejším