Už nemusí pršet, stačí když kape...

Už je to tady ! Čas, kdy žádný český človíček posedlý houbařskou vášní neodolá, aby jeho kroky nemířily k lesu... I já se řadila k těm posedlým, není to zase tak dávno, když se mi  i do kopců lépe běhalo,  jéjej, to byly časy !

Už žádné kopce nezdolávám, už mi stačí rovinka, už jsem hodně skromná,   ta houbařská vášeň se mi nějak smrskla, už nemusí pršet, postačí když kape....

Trochu si po lese pošmajdat bylo mi už třeba, ale bez trekovek to nejde, kam si košíček na houby dát ? No co, na pásek od ledvinky kolem pasu ! Joj, bylo mi v lese fajn, ty naše lesy jsou tady krásné, a když nějaká houba do cesty připlete se, co si více přát ? 

Naši mladí prošli lesem o kus dál a já si užívala samotu v lesním tichu, které později nějaká rodinka neustálým povykem narušila a bylo po rozjímání.

Tohle mě zaujalo - jedním směrem do zahrady, druhým do lesa.  Branka jedné zahrady vklíněné do lesního koutu, má se paní majitelka, to se má!  Přeběhne zahradu a šup, už je v lese a hříbečky do polévky  si zpátky hned nese...

A pak , když jsme se na kraji lesa zase všichni sešli, něco hub jsme přece jen měli.

A ten náš kluk  už od malička na houby chodí strašně rád. Asi tu vášeň zdědil

Teď ještě trochu malého ohlédnutí zpátky, jéjej, to byly časy !!  Ale teď už nemusí pršet, stačí mi, když kape....