Neúnavný podzimní vítr se pustil do stromů a listí z nich poletuje sem a tam, kopce jsou v mlze a do mysli se vkrádá dušičkový čas, víc jak kdy jindy, vzpomínky na naše milé, kteří nás opustili, ale dál v srdcích jsou tu pořád s námi. Když se tak dívám na tu naši drobotinu, když se u babči a dědy sejde, vzpomenu na rodiče a na svého syna nejstaršího, proč jen se nedočkali...Proč, jen proč, běh

Dva dny jsem byla v jednom kole, co jsem si předsevzala, stejně jsem nestihla, bůhvíproč mi to neodsejpá jak by mělo. No, já si to zdůvodním -nevadí, že dělám pomalu, možná to dělám špatně... Ale nechám hudrování, ono to zase tak hrozné není, ale dala jsem si pořádně do těla, tak teď se tu po svém odměňuju. Včera byla docela hezká neděle, nebesa v blankytné barvě a já se s rýčem ze všech sil prala

Pár dní jsem nic nenapsala, ale na článečky mých oblíbených jsem se přece jen jak to šlo podívala. Kdopak mi chybí ? Tak třeba Irenka a její slova - na duši pohlazení...nebo tetaMilredová s napínavým čtením, ó jé, jak já si na vás všechny zvykla ! Tak jsem se přiznala, jo, přiznala, že vás jako své beru, nevadí to? Možná mám dost času na přemýšlení o všemožném na tom našem světě, o lidech, o vztazích

Pohodu při pátku, přátelé....Posléze, popoledni, pár písmenek popoženu, popíšu putování, přidám pár pořízených pohledů, pár plků...

 Příjemný pátek a posílám pozdravy, přátelé.....

Tak nějak vypadá všechno mé snažení a nějak nestíhám, nestíhám, jo, jo... První včerejší šedivák poničil všechno kvítí,  moc  brzo přišlo to nemilé překvapení. Jiřinky, afrikány, dosny, nakvetlé fuchsie i begonie ten necita mrazík sežehl dokonale, hlavičky květů smutně svěšené a listy jako hadříky přeždímané...Tři stupně pod nulou, to je už nářez, už je to tady, za teplem tečka ! Tak

Jak ten čas běží, už se rozednívá znatelně později. Před šestou ranní teď bývá ještě tma.  Ten koloběh času nezastavíš.  Těch pár krásných slunečně podzimních dnů už je pryč, listí ze stromů začalo opadávat, ta líbivá azurová na obloze mění se nějak moc do šedé, mraky se kupí, ale ať ještě neprší ! Prosím, prosím...Ještě mám venku tolik práce, vím, nejsem sama, kdo velkou zahradu má a

Kdo pozdě chodí, sám sobě  škodí, tohle se s oblibou říká, když občas něco propásneš. A tak i já jsem včera přišla pozdě, patří mi to, neměla jsem otálet. No, ale zas tak něco důležitého to nebylo, takže se vlastně nic nestalo. Nakonec to, k čemu jsem pozdě přišla, posloužilo někomu jinému, možná víc, než bych toho užila já....i práci jsem měla tím ušetřenou.

Tak nám to září uběhlo, ještě den a je tu už říjen. Pak listopad a prosinec, to nám to letí !  Kvalt času přibrzdí jen měsíc leden, opravdu nevěříte ? No tak se koukněte, že máme se na co těšit....

Jejda, ten studený leden, ten bude dlouhý, brrrr, už teď je mi z toho zima !

Obloha v azuru a sluníčko hřálo, ta první podzimní sobota lákala k výletům do přírody. To by bylo bezva...na to však holka zapomeň, snad někdy jindy vytáhneš paty z domova. Co se dalo dělat, na prvním místě byla v plánu zase jen práce. Jasně, že jsem vařila a také koláč pekla, mužští zase vyklízeli kůlnu, jejda, tam bylo zase krámů ! Co se tam všechno vešlo -  zahradní

Že je to potřeba, to už dneska ví i Kristýnka, hned po té příhodě, co ji potkala nedávno ve městě. To bylo tak : S plnou taškou nákupu čekala na zastávce, než přijel autobus, tak si tam sedla. Městský terminál, tam je vždy lidí, hotový mumraj, jak na Karlově mostě. Lavičky u zdi budovy nabídnou posezení, pokud jsou některé volné. I sedla si Kristýnka na jednu z nich, těžkou tašku s nákupem za sebe