Kdo pozdě chodí....

Kdo pozdě chodí, sám sobě  škodí, tohle se s oblibou říká, když občas něco propásneš. A tak i já jsem včera přišla pozdě, patří mi to, neměla jsem otálet. No, ale zas tak něco důležitého to nebylo, takže se vlastně nic nestalo. Nakonec to, k čemu jsem pozdě přišla, posloužilo někomu jinému, možná víc, než bych toho užila já....i práci jsem měla tím ušetřenou.

Tak už dost tajností, ty dva obrázky už to samy za mne řeknou....

Černý bez, odpradávna velmi ceněná léčivá rostlina, suší se květ  a i zralé plody, upravené různým zpracováním mají blahodárné účinky.  Hanka mi přivezla lahvičku výtečného likéru z černého bezu, tak chutného, a tak mě napadlo, že si ho také udělám. No co, na zahradě u plotu keř bohatě obalený, tedy žádný problém. Jenže v těch krásných dnech jsem trochu courala po okolí, jo, a pak když jsem zahlédla hejno špačků, bylo mi jasné, že likér už nebude žádný.... Řeknu vám, byly to nálety a toho štěbetání jak se ti ptáčkové na zimu futrovali, schovaní v listoví, snad kuličku bezu napospas nenechali !

Dneska jsem koukala jak řádně to očesali, aby ne, i  ptáčkové si bezu cení, čeká je dlouhá, předlouhá cesta, museli nabrat síly....

A já mám lahvičku likéru od Haničky a každé ráno si náprstek té medicínky dávám, to vám je lahoda, jen škoda, že ta lahvička není bezedná...