O kočce se říká, že má tři životy, tak co se tím míní ? Náš kočičák Fíďa je malý průšvihář, už zažil tři karamboly. Nejdřív jedna bílá pacička ho zazlobila, rád zkoumal v keři růže pichlavé trní. Jen co se bolavé místo zahojilo, za pár dní karambol znovu, a zase jedna tlapka ! Měl ji jako bačkoru, jakoby nic s ní po zahradě běhal, ale naštěstí do druhého dne mu splaskla.  Co se mu stalo neprozradil, 

Člověk pořád spěchá a všemožně se pachtí, někdy asi zbytečně, myslí si, že všechno musí udělat a zvládnout tak jak byl zvyklý, prostě pořád držet krok. Je někdy nepoučitelný, no a nepoučitelná bývám i já. A jak jste na tom vy ? Ale to víte jen vy sami....

Dnes jsem to pachtění kolem domu na chvíli "zapíchla", důvod jsem si našla. "Nech mi tu Terezku, já ji pohlídám, až se

Tak honem, než to odkvete....

Poupě dřevité pivoně jsem tady ukázala, a co když keř naplno rozkvete ?  No, tak tady je....

Přišel čas  rhododendronů a barevných azalek různých druhů, mám ten čas prostě ráda, no řekněte, kdo by neměl ?

Tak jsem se jednou zahrádkou, kterou znám jako svoje boty, jen tak prošla a trochu těch barviček posbírala, rok co rok

Nedávno, za plotem v jedné zahradě, jsme si všimli neznámé dřeviny, která  ještě nebyla olistěná. Copak to je, dumali jsme svorně, škumpa, ruj, či co to tu roste ? No, uvidíme, zajdu se podívat později, třeba mi ty listy napoví.  Ve čtvrtek jsem si vzala foťáček a pár záběrů si cvakla,  že doma pak podle obrázů popátrám. Já sam si myslela, že to je nějaký druh škumpy, už podle kořenových

"To je hodin jako na kostele", říkávala moje maminka,  když při běžných každodenních domácích  činnostech čas letěl jako splašený....A není divu, že i já to občas řeknu, když  se v dopoledním čase pozdržím déle na zahradě a už bych se měla vrhnout do vaření. Klidně se přiznám, že na zahradě jsem stejně  raději než u té plotny....

Tak kluci seřadit se a jde se !

Koukám, že se vám ani moc nechce, tak co je to s vámi?

Chcete mi vzít roha ? Ne, ne, žádný rozchod ještě nebude !

Bum, prásk ! bum prásk ...! neslo se krajinou v sobotní odpoledne,  z louky, jen kousek od "mého jasanu". Ale co se v těchto místech,  v době sedmileté války v roce 1757 skutečně dělo, to už nebyla hra, to si raději nechci  ani domyslet.  Ukázka historické bitvy byla jen malé připomenutí tehdejších útrap v tomto kraji a dnes už tu žádná krev prolita nebyla. Bum a prásk,

v úterní ráno, kolem osmé, se moje oči  kochaly tou úžasně modrou a bílou....K tomu už nemám víc slov.  Ale je to tu jako na houpačce, včera bylo zataženo a citelné chladno, a dnes ? Dneska se sluníčko zase směje a nad hlavou modrá je klenba, tak už konec zábavy a do práce ! Tedy do té kolem domu, do té nikým neplacené, ale i tak, ó,

"Babičko, už spíš ?" ozval se Krýša do tmy a do ticha za malou chvíli po tom, co jsem v pokoji zhasla lampičku. "Ne, nespím".  "To jsem si hned myslel, že nespíš, protože nefuníš !" Když u nás bývá někdy na víkend, tak se raduje, že tu bude spát. Spal tu zrovna na dnešek a večer jsem tedy byla jen jeho.  "Babičko, přečteš mi pohádku?" Vzala jsem