Adil | To jsem si hned myslel....

"Babičko, už spíš ?" ozval se Krýša do tmy a do ticha za malou chvíli po tom, co jsem v pokoji zhasla lampičku. "Ne, nespím".  "To jsem si hned myslel, že nespíš, protože nefuníš !" Když u nás bývá někdy na víkend, tak se raduje, že tu bude spát. Spal tu zrovna na dnešek a večer jsem tedy byla jen jeho.  "Babičko, přečteš mi pohádku?" Vzala jsem knížku už letitou, schovanou po mých synech, - Veselé pohádky od M.Bulatova, ruského autora a namátkou vybrala  pohádku Selský syn Ivan a saň.  Moc veselé to nebylo ale dopadlo to dobře. "Babičko, přečteš mi ještě jednu?" Tak jo, ještě Divoké labutě, to bylo o chlup kratší, neboť už se mi jazyk pomalu pletl a Krýša už oči přivíral.Dočtu, zaklapnu knížku a zhasnu a popřejem si dobrou noc.  A já pak na něco zapoměla, na ten můj fígl, když dělám že hluboce oddychuji, jako že už opravdu spím. I když se mu oči klížily, jen a jen usnout, musel se přesvědčit - "babičko, už spíš ? To jsem si hned myslel, že ne, když nefuníš "!