O kočce se říká, že má tři životy, tak co se tím míní ? Náš kočičák Fíďa je malý průšvihář, už zažil tři karamboly. Nejdřív jedna bílá pacička ho zazlobila, rád zkoumal v keři růže pichlavé trní. Jen co se bolavé místo zahojilo, za pár dní karambol znovu, a zase jedna tlapka ! Měl ji jako bačkoru, jakoby nic s ní po zahradě běhal, ale naštěstí do druhého dne mu splaskla. Co se mu stalo neprozradil, jistě ho do packy něco ďoblo, všimla jsem si, že mu neujde nic co se hýbe, ani ta nejmenší okřídlená havět, se vším si chce hrát. A zanedlouho do třetice - k čemu se připletl venku to vůbec nevíme, zase nic neprozradil. Zkrátím to povídání kolem - Fidoušek přišel o ocásek....
Tady se ještě svým ocáskem pyšní, to ještě neví co bude dál, to ještě neví co ho potká, to ještě netuší co zažije...
Teď už je po všem, už má vyhráno, už zase má "roupy", je hravý a veselý jako dřív. A že nemá ocásek mu nevadí, jenom nám napohled trochu chybí
Jak jsem s ním párkrát musela ne veterinu tak tam vám je "cvrkot" ! Co zvířecích pacientů tam projde...Fido byl skutečně trpělivý, až jsem se divila. Dostal i infuzi, dokonce dvakrát a celou tu kapačku vydržel ani se nehýbal a utíkat nechtěl. Však jsem ho při tom hladila, abych mu pomohla překonat strach. Tak jsme to zvládli, i stehy jsou venku, všechno je zahojené, jen chybí ten ocásek, už natrvalo...
To je poslední foto našeho chlupatého průšviháře, možná den před tím, než se mu to zlé přihodilo. Až bude příští, tak už bez ozdoby, bez toho ocásku.