Hodin jako na kostele....

"To je hodin jako na kostele", říkávala moje maminka,  když při běžných každodenních domácích  činnostech čas letěl jako splašený....A není divu, že i já to občas řeknu, když  se v dopoledním čase pozdržím déle na zahradě a už bych se měla vrhnout do vaření. Klidně se přiznám, že na zahradě jsem stejně  raději než u té plotny....

A hodiny na  opravené věži našeho kostelíčka už po letech zase jsou, nové a zas odměřují čas, další úspěšný počin spolku přátel naší vsi.

A hele, už bude poledne, tak ze zahrady domů ať je oběd včas na stole ! 

Všimla jsem si jak dvě náhodně kolemjdoucí ženy,  zřejmě byly na procházce, se za plotem u mé azalky zastavily - slyším hlas - podívej, to je krása! Trochu pochvaly většinou potěší ucho majitele, no, potěšilo i to mé...

Jen Fidouše nehoní čas, ten si ho užívá v klídku, žádný spěch, žádný kvap...To bylo pár záběrů z minulého týdne, další až příště, už je zase "hodin jako na kostele", jdu vzbudit Matěje, ať stihne jít do školy.