• Čtrnáct dní za sebou a jede se dál, už jsem si zvykla. Všechno tu běží jako "po drátku ", všechno je nalinkované,ale  jedinou chybičku to má, že není hezké počasí.V plánu jsem měla, jak si ve volné chvíli vyšlápnu po okolí, jak se v slunečním jasu pokochám svěží přírodou, ale  v dešti o holích to žádné kouzlo nemá......V druhém týdnu jedno odpoledne sluníčko na chvíli
  [ Pokračování článku ]

Ano, už osmý den, touto spojovací chodbou tam a sem....A ještě je jedna, z budovy do budovy, jak je to fajn, když po nich přes ulici přeběhnu. Jednou tam, podruhé jinam, potřetí jiným směrem, počtvrté za roh, na různá místa  v určený čas.

Dubnové počasí je vrtošivé, jedno je, kde zrovna

Negruntuju, okna jsem nečistila, ani vyprané záclony nepověsila, ani mazance neupeču, co se to děje, co se stalo? Prostě to odsouvám na pozdější dobu, svět se nezboří, že letos tu tradici nedodržím, zmizím z domova pryč, ale vrátím se, všude dobře, doma nejlíp ! Téměř na celý měsíc hodím všechno za hlavu, nechám se hýčkat, budu jako v bavlnce, možná, snad, kdoví ? A za to všechno může jenom 

V  našem zahradním jezírku, které teď vypadá víc jako tůňka, je zase živo. Tři skokani tu mají napilno, zahlédla jsem je včera, ale pózovat nechtěli, jak jsem se u nich zastavila, dva hned pod hladinu kamsi zmizli. A jak se činili,  v těch jejich vajíčkách jsou zřetelně vidět černé tečky - zárodky pulců. A stálým obyvatelkám - rybkám, to zřejmě nevadí, nemůžou reptat, když jsou němé,

Slunko nás hřálo po celý den, skoro jako v létě,  nebeská klenba, nádherně azurová a z ní všechny obláčky dočista vymetené,  to byla paráda ! A ptačí koncert, to jásavé trylkování, kdo by ho nevnímal?  Jeden  čmelda se probudil, prolétl kolem, možná už hledal něco sladkého, asi

Dnes byla krásný slunečný den a navíc neděle, s tak azurovou oblohou, že sedět doma nečinně, to se nedalo....Vylezla jsem ven, už mne to pomalu "chytá", jen slepý by neviděl, co všude čeká práce. "Máťo, prosím tě, přines mi hrábě"volám na vnuka, chtěla jsem z

Ťuky, ťuk - haló, kdo tam ? To jsem já , JARO, - tak račte vstoupit !

No, jistě se nenajde ten, kdo by ho nepustil  přes svůj práh,  a dveře mu před nosem zavřel.....Vítáme tě, a tvé dary přijímáme....

Skříň narvaná k prasknutí a já hledám a hledám, propadám panice, tak  všechno vyhazuju ven. Kde se to tu vzalo ? Takových hadrů navěšených na ramínkách, páté přes deváté, hadrů mně neznámých. Bože, kam se podělo moje oblečení, kde jsou mé halenky a dlouhé kalhoty? Ani sukně tu není jediná, ne počkej, hele našla jsem jednu, co jsem si kdysi sama šila. Tak si ji vezmu, co mi zbývá, do práce

Ten první měsíc po operaci kolene uběhl strašně rychle, den za dnem je vyplněn stále stejnou činností -  především nutnou domácí rehabilitací. Doma ještě nedělám vše co jsem dělala dříve, a abych se za "mordování" té prioritní části mého těla trochu odškodnila, tak si ve volných chvílích čtu. A tolik volných chvil sobě teď dopřávám, jéje, to se ale mám !

Konečně chvíli venku, jen tak projít zahradou, pokoukat se, prohnat pár myšlenek hlavou - až mi to půjde, budu se držet navyklých činností tak jako dřív?  Vrátím se do starých kolejí a zahradu neošidím, nebo už od těch zvyklostí slevím ? Popravdě, ještě je čas, ještě jsem se nerozhodla, nějak bylo, nějak bude....Asi už nebudu tak umanutá, něco si odpustím, ale něco si pro radost ponechám.