Předjaří.

Konečně chvíli venku, jen tak projít zahradou, pokoukat se, prohnat pár myšlenek hlavou - až mi to půjde, budu se držet navyklých činností tak jako dřív?  Vrátím se do starých kolejí a zahradu neošidím, nebo už od těch zvyklostí slevím ? Popravdě, ještě je čas, ještě jsem se nerozhodla, nějak bylo, nějak bude....Asi už nebudu tak umanutá, něco si odpustím, ale něco si pro radost ponechám. Ještě je čas.....Sněhu bylo, byly mrazy, zda-li všechno přežilo? A jéje, skleník ! To je ale nadělení, na sklech zejí praskliny, kdyby jen jedna, ale tolik? Synek to musí vyspravit, nějak si jistě poradí, přijdou tam zase tyčková rajčata. A také jabloně trochu proříznout, ať nejsou koruny přehoustlé, to hoši zvládli včera. Já jen tak trochu radila ale nakonec jsem je nechala, ať to provedou podle svého, vnuk Matěj taťkovi horlivě pomáhal a babče radilce přinesl zahradní křesílko, aby si chvilku pohověla. No jo, hezky se dívá, když pracují druzí, ale já bych tak  nečinně nekoukala, kdybych ty " fofrklacky" už zahodit mohla ....Nespěchej , ať si to nepokazíš, dočkej času ! Ale radost jsem měla, že  v trávě ještě neprobuzené už sněženky s bledulkami kvetou a dokonce i narcisky tam první poupátka vytlačují, jakoby se jara dočkat nemohly.

Bledulky jsem si vsadila do vlhkého místa, věřím, že se časem hodně rozrostou. Kdybych to udělala o mnoho let dříve, dnes by jich tam byl celý koberec.

Na podzim jsem od sestry Jarči dostala trsíček talovínů a teď mi poprvé kvete. Koukla jsem ještě na čemeřici, ale ta je zatím skoupá, i když většinou kvete brzo zjara, tak u mne si dává načas, ale až rozkvete tak to bude krása.