Adil | co život přináší

Přiznám, že jsem si myslela, že jen hrstka místních lidí zatouží po masopustním veselí, ale to jsem se zmýlila !  Kdypak tu naposled něco takového bylo? Matně si pamatuju velkého medvěda ve dveřích našeho domu,  jak se vydatně posilňuje kořaličkou ,a že jsem se bála, tak jsem se schovala a ostatní maškary už neviděla. Tohle mi v paměti

Včerejší den byl jedna báseň, přestalo mrznout, od rána hezky, bezvětří, jedním slovem - pohoda !  Od Ještědu k Černému kopci se táhl lehký mlžný závoj a srpek měsíce se chystal do hajan.  A hejno vrabců

Noc pomalu končí, venku se rozednívá, tak to je skutečnost....

Tak tímto heslem se řídí náš sedmiletý kocour Max.  Nikdo mu v tom neradil, přišel na to sám, život ho naučil

Zvečera na mne padla lenora, to se tak stává, když už se mi do ničeho nechce a tak jsem civěla na televizi, kde zrovna šla pohádka Čertova nevěsta. A proč ne, pohádky mám docela ráda, člověk při nich na chvíli vpluje do jiného světa. A pak taky i ten konec dobrý bývá, zvítězí dobro a zlo je poraženo...No nic, vydržela jsem při vědomí až do konce, a hned v začátku děje jsem se tímto proslovem

Jistě, kladný vztah můžeme mít k čemukoliv, co takhle třeba k práci ? Tak to se cení, to stojí za pochvalu. Ale když máme kladný vztah ke všemu co máme na talíři, tak běda ti, človeče, třikrát běda !

Podle dlouholeté tradice začíná masopust den po svátku Tří králů, tedy už 7. ledna. Jeho kořeny sahají možná až do středověku a tradice bujarého veselí, s jídlem a pitím, rozverným skotačením v převlecích a maskách je jistě v některých krajích k vidění dosud. Vzpomínám, že když jsem byla docela malá holka tak naší vesnicí jednou průvod masopustních maškar šel, jak bylo zvykem, v každém domě se