"Honem, pojˇse na něco podívat, ale musíš rychle...!"  volá na mne dědouš a zírá kuchyňským oknem do zahrady. Je před půlnocí a díky bělostnému sněhu je venku docela viditelně.   "Co se děje, co tam vidíš...?"  "V první chvíli jsem myslel, že snad vidím medvěda" - směje se dědouš.  Houby medvěd,

 Dětský svět je plný fantazie, jistě i ten náš takový byl.....teď je však jiná doba a i těch možností hrátek je více než dřív. Nevím, ale zdá se mi, že už malé děti mají větší rozhled a přehled než jsme kdysi mívali my. 

          Když byli naši kluci ještě malí školáci občas jsme hrávali různé stolní hry. Třeba člověče nezlob se, to bylo něco !  Každý chtěl vyhrát, ale vítězství stůj co stůj, chtěla mít hlava rodiny.  Fakt jako malý kluk, kolikrát kostka letěla

Přiznám, že jsem si myslela, že jen hrstka místních lidí zatouží po masopustním veselí, ale to jsem se zmýlila !  Kdypak tu naposled něco takového bylo? Matně si pamatuju velkého medvěda ve dveřích našeho domu,  jak se vydatně posilňuje kořaličkou ,a že jsem se bála, tak jsem se schovala a ostatní maškary už neviděla. Tohle mi v paměti

Dneska by to šlo, řekla jsem Matějovi v pátek zrána,když jsem se koukla na venkovní teploměr. Mrazy konečně ustoupily a dokonce bylo nad nulou.Do rána ještě nasněžilo, ale žádný prašan, na zemi ležel docela mokrý sníh. Povídám :  " Dneska by to šlo, Matěji, co ty na to? Zkusíme postavit sněhuláka."

Včerejší den byl jedna báseň, přestalo mrznout, od rána hezky, bezvětří, jedním slovem - pohoda !  Od Ještědu k Černému kopci se táhl lehký mlžný závoj a srpek měsíce se chystal do hajan.  A hejno vrabců

  Není všechno láskou, čemu se tak říkává.

Láska předpokládá schopnost lásky, to jest - věrnost.

Jinak je to jen opojení smyslů, požitkářství, sentimentalita,

Noc pomalu končí, venku se rozednívá, tak to je skutečnost.... V ten čas se dívám z jedné věže, na náměstí Svatého Marka a úplně jasně, pěkně v barvách, vidím ostrůvek Sv. Jiří, moře a laguny, a nádherně azurové a teplé nebe, jenže to není skutečnost, to je

Včera jsem sledovala televizní pořad o známých osobnostech, aby ne, vždyť herec pan František Peterka žije ve městě pod Ještědem, kterému zůstal věrný. Jeden by nevěřil, že zanedlouho už oslaví

Tak tímto heslem se řídí náš sedmiletý kocour Max.  Nikdo mu v tom neradil, přišel na to sám, život ho naučil, může to být i tím, že není žádný rváč. Nebo, že by to byl důsledek, že přišel o svoje  kočičí "mužství?" Každopádně je ten náš kočičák mírumilovný a také trošičku srab. 

         U  NÁS  DOMA.

                Je před polednem, za chvíli bude čas k obědu.  Jsem v kuchyni, pomalu

Zvečera na mne padla lenora, to se tak stává, když už se mi do ničeho nechce a tak jsem civěla na televizi, kde zrovna šla pohádka Čertova nevěsta. A proč ne, pohádky mám docela ráda, člověk při nich na chvíli vpluje do jiného světa. A pak taky i ten konec dobrý bývá, zvítězí dobro a zlo je poraženo...No nic, vydržela jsem při vědomí až do konce, a hned v začátku děje jsem se tímto proslovem

Při jedné toulce stověžatou Prahou jsme prošli Kampou a zastavili se na malém mostě nad Čertovkou, podívat se zblízka na známé mlýnské kolo. Nezastírám, že nejsem zrovna žádný velký znalec pražských zákoutí,  takže na tomto místě jsem byla snad poprvé.

Jistě, kladný vztah můžeme mít k čemukoliv, co takhle třeba k práci ? Tak to se cení, to stojí za pochvalu. Ale když máme kladný vztah ke všemu co máme na talíři, tak běda ti, človeče, třikrát běda !  A naše rodinka je pozitivně naladěna vždycky, když je na stole něco dobrého.... "Dnes

Každý v hloubi duše jistě má schované střípky svých hezkých vzpomínek, které si opatruje a čas od času si je rád připomene.  Věřili byste, že právě tenhle kousíček látky už  dlouhá léta uchovávám ?   Jo, vzala jsem si do hlavy to masopustní veselí, ještě je čas, ale musím

Podle dlouholeté tradice začíná masopust den po svátku Tří králů, tedy už 7. ledna. Jeho kořeny sahají možná až do středověku a tradice bujarého veselí, s jídlem a pitím, rozverným skotačením v převlecích a maskách je jistě v některých krajích k vidění dosud. Vzpomínám, že když jsem byla docela malá holka tak naší vesnicí jednou průvod masopustních maškar šel, jak bylo zvykem, v každém domě se