Zima, je zima - věčný koloběh

Včerejší den byl jedna báseň, přestalo mrznout, od rána hezky, bezvětří, jedním slovem - pohoda !  Od Ještědu k Černému kopci se táhl lehký mlžný závoj a srpek měsíce se chystal do hajan.  A hejno vrabců v křovinách vesele štěbetalo, tvářil se slibně tenhle den, jenže...

už odpoledne, pěkně pomalu, ale jistě, mizela modrá nad hlavou a stíny mraků začly ji překrývat.  Předpověd počasí nezklamala, přes noc se do puntíku splnila !  Včerejší den, byl jako sen. Dnes napadlo sněhu vrchovatě, sice je na nule, ale vítr se činí ! Ani si neoddychne a s vervou, kde může, závěje po sobě zanechává....čemu se divíme ? Je únor, a vládne zima....  Nedávno jsem se probírala starými fotkami, pár mi jich zůstalo, pro vzpomínku, taková památka na staré časy, jaké to tenkrát bývalo....  No, zima je rok co rok, myslím, že stejná, ale jinak jsme ji asi snášeli. Možná, zdá se mi.... O zimních radovánkách už jsem tu psala, jak jsme se na sněhu vyřádili, většinou v teplácích, stažených dole na gumičku, na nohavicích namrzlé kuličky sněhu, červené tváře a celí prokřehlí jsem se domů pak vraceli....

  A na naší zahradě nechyběl sněhulák, musel tam být každý rok ! Náš táta vzal lopatu, někdy i žebřík a my, děti, se stavbou ze všech sil pomohly.  Přece jen - bez práce nejsou koláče....

 A jak tak koukám na ty dva ve sněhu, že to studí?

To jim asi nevadí, zřejmě si na chvilku na dvorek vyběhli a copak si říkají veselého?  Já vím, ale nepovím...

Také už jsem tu psala ve vzpomínkách, že lyže nám táta udělal a největší luxus byl -bambusové hůlky.

To všechno je pryč, zbyla jen nostalgie, vzpomínky v trezoru, ráda ho otvírám, někdy moc ráda....

Přidané obrázky jsem jenom ofotila, všechny jsou z vlastní "dílny" tatínka, o tom jak vznikaly, možná zas vzpomenu, někdy příště.....