Pod závojem snu.

Noc pomalu končí, venku se rozednívá, tak to je skutečnost.... V ten čas se dívám z jedné věže, na náměstí Svatého Marka a úplně jasně, pěkně v barvách, vidím ostrůvek Sv. Jiří, moře a laguny, a nádherně azurové a teplé nebe, jenže to není skutečnost, to je můj sen...

Tenkrát, v září roku 1994, jsem v té věži opravdu byla, výhled byl úchvatný, i ta nebeská klenba byla celičká v azuru....trezor mých vzpomínek mi ten sen otevřel...

Ještě chvilku, ještě chviličku, chtěla bych setrvat v závoji snu, ještě chviličku spát a ne se hned probudit !  

No nic, jiná je realita - venku  máme dvacet pod nulou, brrrrr, konec už hezkému snu. Ale obloha z azuru pořádně mrazivého dneska se rýsuje, a slunko ? Jenom co vstalo, v ohnivou kouli se proměnilo...