Noc pomalu končí, venku se rozednívá, tak to je skutečnost.... V ten čas se dívám z jedné věže, na náměstí Svatého Marka a úplně jasně, pěkně v barvách, vidím ostrůvek Sv. Jiří, moře a laguny, a nádherně azurové a teplé nebe, jenže to není skutečnost, to je můj sen...
Tenkrát, v září roku 1994, jsem v té věži opravdu byla, výhled byl úchvatný, i ta nebeská klenba byla celičká v azuru....trezor mých vzpomínek mi ten sen otevřel...
Ještě chvilku, ještě chviličku, chtěla bych setrvat v závoji snu, ještě chviličku spát a ne se hned probudit !
No nic, jiná je realita - venku máme dvacet pod nulou, brrrrr, konec už hezkému snu. Ale obloha z azuru pořádně mrazivého dneska se rýsuje, a slunko ? Jenom co vstalo, v ohnivou kouli se proměnilo...
RE: Pod závojem snu. | inenaso | 11. 02. 2012 - 12:42 |
![]() |
adil | 11. 02. 2012 - 13:20 |
RE: Pod závojem snu. | mi-lada | 13. 02. 2012 - 09:28 |
RE: Pod závojem snu. | jarmila | 13. 02. 2012 - 14:33 |