Noc pomalu končí, venku se rozednívá, tak to je skutečnost....
Tenkrát, v září roku 1994, jsem v té věži opravdu byla, výhled byl úchvatný, i ta nebeská klenba byla celičká v azuru....trezor mých vzpomínek mi ten sen otevřel...
Ještě chvilku, ještě chviličku, chtěla bych setrvat v závoji snu, ještě chviličku spát a ne se hned probudit !
No nic, jiná je realita - venku máme dvacet pod nulou, brrrrr, konec už hezkému snu. Ale obloha z azuru pořádně mrazivého dneska se rýsuje, a slunko ? Jenom co vstalo, v ohnivou kouli se proměnilo...