Jsem na návštěvě u mého nejmladšího a v té rodinné pospolitosti se řeč stočila i k době, kdy byli synci ještě školáci. A tak se občas připomene nějaká příhoda, co se kdy doma udála. A tak se stalo, že po dlouhých letech vytáhl synek ze skříně kostlivce, o kterém jsem ani tušení

Po ranním probuzení vždycky kouknu z okna, to abych viděla jakou tvář nám asi nastaví nový den.  Můj pohled míří  nahoru, otevřou oponu do hlediště ? Jejda, zdá se, že se hrát bude,  vidím hvězdičku - uvaděčku. Stojí na místě, čistě uklizeném, kolem ní ani smítko z mraků, ale dole pod jevištěm rychle natahují černé sukno, a já jen mlčky koukám a doufám, že reflektor slunka se rozsvítí

Rok se vstříc k dalším svým  zítřkům rozběhl obvyklým tempem jako všechny roky předešlé, a pravda je, že záleží  jak s těmi zítřky každý z nás naloží, jak se k nim postaví a co od nich očekává. Nakonec každý z nás má nějaký svůj osud, a co se má stát, to se nejspíš stane... a někdy je lepší

Tři králové - Kašpar, Melichar a Baltazar byli po roce u našeho domu opět očekáváni, na jejich příchod se těšila i malá Terka. A letos jim na cestu počasí přálo, dokonce i slunko vykouklo a teploměr ukazoval příjemných 8 stupňů. Sníh co napadl, rychle zmizel jen nahoře na kopcích zůstalo sněhu, ale až  tam ti malí králové šlapat nemuseli.

V první den nového roku tohle rčení používám s oblibou, ale ne vždy se to splní. Když nic jiného, snažím se, aby v ten den byla aspoň malá procházka,  tentokrát bylo skoro jarně, chybělo jenom sluníčko.

Ještě zítřejší den a je to vše za námi....copak nás v příším roce asi čeká? To kdybychom věděli. Předsevzetí si žádná nedávám, nejspíš bych je nesplnila. A co mé osoby se týká, jen ať není hůř než letos bylo. A budu spokojená, když celá moje velká rodina bude zdravá, a když se všem dařit bude, no,

"Babičko, můžu dál?" ozvala se za dveřmi pokoje malá Terka, zrovna když jsem se oblékala.

"Jen klidně pojď, Terezko." Stála jsem ke dveřím zády a nakonec jaké tajnosti, vždyť je to také ženská, i když ještě malá...

"Co to děláš, babičko?"

Ohlédnu se 

Když jsem se  těsně  před půlnocí svalila  do pelíšku a před spaním si ještě  četla,   netrvalo příliš dlouho a přišla na mě dřímota.Probrala mě divná rána jak  venku něco k zemi  žuchlo, hned jsem byla vzhůru. Hned  jsem  nastražila uši , co se

Co bylo včera, to vím, co je dnes, to také, a co bude zítra ? No, to abych nevěděla ! - jen pár dní do Vánoc .....Možná sníh vydrží a když nebudou na blátě, bude to fajn.Včera se sypal sníh jako na objednávku, synek byl natěšený jako malý kluk,  že už konečně vytáhne sněhovou frézu

Ne, žádnou peřinu jsem si neroztrhla, tak peří kolem nelítá, to jen  nahoře ji rozpárali, sněhem řádně naditou.....Sypal se z ní neúnavně a všechno dole cukroval. Bylo to hezké podívání na první husté sněhové vločky, které  vítr rychleji  poháněl k zemi. Ale to mi zmařilo