Adil | co život přináší

Je čas dozrálých švestek, nebo že už by bylo po švestkách ? Ještě nedávno jsem si jich pár koupila, abych uvařila švestkové knedlíky.  Ale přece jen, na letitých stromech, notně proschlých, stářím a nepéčí zubožených, na dosud zelených vršcích sem tam ještě nějaká švestička visi a nechce to vzdát. Ty stromy v naší ulici jsou už jen němí pamětníci na to co bývalo...

Vzpomínka z dětství

Občas se mi  mihne jakási vzpomínka, na pouhý okamžik, co se v něm dělo, byť je to malichernost, taková blbina, a ono to, nevím proč, v paměti zakotvilo... Kdysi, musím  říci, že už je to dávno, když v naší vsi bylo ještě JZD,  kdy se tu ještě hospodařilo. Pole s obilím, bramborami i krmnou řepou, na lukách se sušilo seno, no mohla bych básnit, jaké to bylo....nic z toho tu

Tak dny, spojené s pomlázkou,  jsou za námi a když je tak porovnám s dobou mého mládí, tak tady u nás, nevím jak jinde, hoši už děvčata tolik neprohánějí. Koledníci přišli, to ano,  vždyť jim počasí přálo, tak proč zůstat doma ? Ale bývalo kdysi rušněji, děvčata dospat nemohla, co kdyby si hoši přivstali a z postele je vytáhli? Jé, je to by ta pomlázka pěkně štípala !  To nepřišel

Dnes se mi do rukou dostala knížka, kterou její majitelka dala mému vnoučkovi do sběru.  Nedalo mi, abych si ji celou neprohlédla, je o spartakiádních vystoupeních na Strahově, v roce 1980.  Když jsem v ní listovala, s trochou nostalgie se mi vynořily vzpomínky , jak i já jsem tuto atmosféru vnímala jako cvičenka, když se při nástupu na strahovský stadion, plný kulatých a přesně

Byla listopadová sobota , také devátého, ale přesně padesát let zpátky......

Jedna mladá a životem nezkušená, celá v bílém, se svatební kytici v rukou, vyšla vstříc osudu, nevěsta, slavnostně rozechvělá....Je to ten pravý, co ji navždycky rád mít bude, co bude při ní stát, je to ten, co jí třeba i modré z nebe snese, je to ten, pro kterého tak jako pro