V roce 1962 nám do uší zaznělo poslední školní zvonění a na každou z nás čekala maturita.  "Svatý týden" na přípravu a pak jenom štěstí, z daných předmětů si vytáhnout otázku, kterou bych nejraději....Pak malá chvíle přípravy "na potítku", uf, uf, v koutě třídy u malého stolku, a přede mnou  jedna z řady mých spolužaček skládá  zkoušku ze svých vědomostí získaných 

Je čas dozrálých švestek, nebo že už by bylo po švestkách ? Ještě nedávno jsem si jich pár koupila, abych uvařila švestkové knedlíky.  Ale přece jen, na letitých stromech, notně proschlých, stářím a nepéčí zubožených, na dosud zelených vršcích sem tam ještě nějaká švestička visi a nechce to vzdát. Ty stromy v naší ulici jsou už jen němí pamětníci na to co bývalo...

Vzpomínka z dětství

Je docela hezké ráno a já před šestou, na zeleném cestovním kole značky Lady, vyjíždím z domova na ranní směnu v hamrštejnském zámečku. Šlapu do pedálů a myšlenkami jsem už v práci , u dětí s očními vadami, které se tu léčí. Snad ani nevnímám vzdálené hučení na obloze, asi nějaké letadlo pomalu letí, napadá mne a z táhlého karlovského kopce dolů brzdím až do Machnína, ještě kousek přes les

Občas se mi  mihne jakási vzpomínka, na pouhý okamžik, co se v něm dělo, byť je to malichernost, taková blbina, a ono to, nevím proč, v paměti zakotvilo... Kdysi, musím  říci, že už je to dávno, když v naší vsi bylo ještě JZD,  kdy se tu ještě hospodařilo. Pole s obilím, bramborami i krmnou řepou, na lukách se sušilo seno, no mohla bych básnit, jaké to bylo....nic z toho tu

Je léto, je krásně a když  teplý vzduch horce sálá, je příjemné smočit se ve vodě. " Babíí, půjdeš se mnou na zahradu k bazénu ? Je vedro, chtěl bych se potápět..." neměl Matěj stání hned po ránu. "Ale jo, půjdu, tak před desátou, až nachystám všechno k obědu, to sluníčko bude ještě víc hřát, ale tak nejvíc na hodinku, platí ? A odpoledne bude na koupání

Tak dny, spojené s pomlázkou,  jsou za námi a když je tak porovnám s dobou mého mládí, tak tady u nás, nevím jak jinde, hoši už děvčata tolik neprohánějí. Koledníci přišli, to ano,  vždyť jim počasí přálo, tak proč zůstat doma ? Ale bývalo kdysi rušněji, děvčata dospat nemohla, co kdyby si hoši přivstali a z postele je vytáhli? Jé, je to by ta pomlázka pěkně štípala !  To nepřišel

Dnes si tu zavzpomínám na jednu příhodu, kdy vítěz byl můj, ještě ne roční vnouček, a já jsem prostě prohrála, ač jsem se zvítězit všemožně snažila. Jedno podzimní odpoledne jsem se nabídla, že vezmu malého ven.  "Já nevím, aby Tě nezlobil, aby nechtěl z kočárku ven", měla obavy jeho maminka. "Prosím tě, žádné strachy, jenom se projedem a hned bude spát" - řekla

Dnes se mi do rukou dostala knížka, kterou její majitelka dala mému vnoučkovi do sběru.  Nedalo mi, abych si ji celou neprohlédla, je o spartakiádních vystoupeních na Strahově, v roce 1980.  Když jsem v ní listovala, s trochou nostalgie se mi vynořily vzpomínky , jak i já jsem tuto atmosféru vnímala jako cvičenka, když se při nástupu na strahovský stadion, plný kulatých a přesně

Možná si to jen namlouvám,  ale zdá se mi, že v dobách mého dětství bývaly zimy jiné,  prostě takové,  jaké mají být.  Bývaly hluboké závěje, panečku, do nich se vesele skákalo,  tak jako do peřin, i když moc studených ! A když mrzlo až praštělo, nám dětem,

Byla listopadová sobota , také devátého, ale přesně padesát let zpátky......

Jedna mladá a životem nezkušená, celá v bílém, se svatební kytici v rukou, vyšla vstříc osudu, nevěsta, slavnostně rozechvělá....Je to ten pravý, co ji navždycky rád mít bude, co bude při ní stát, je to ten, co jí třeba i modré z nebe snese, je to ten, pro kterého tak jako pro