Všem mým přátelům i náhodným návštěvníkům, kteří sem zavítají-

      Krásné Vánoce

      a v novém roce 2020

Prožívám smutné období a kam se kolem domu podívám, všude vidím stopy jeho šikovných rukou, které tu po sobě mnoho zanechaly...Zůstala jsem sama , ale musím jít   dál... Zůstalo prázdné jeho křeslo pod altánem, kde  rád ve stínu letních odpolední sedával, když v posledních letech už  neměl sílu něco nového vytvářet. Kam se kolem podívám, už jenom vzpomínám....Zůstalo prázdné

Z dvacátého ledna v roce 1947 si mlhavě pamatuju bolestný maminčin pláč nad malým uzlíčkem v bílé zavinovačce, tehdy jsem byla příliš malá, abych tu chvíli chápala. Ale do paměti se mi to nesmazatelně vrylo, ztratila jsem bratříčka. Později, v dospělosti jsem mnohdy přemýšlela, jaký by Pepíček asi byl bráška, i když jednoho staršího než jsem já  jsem přece  měla, a že by nás bylo pět

Prvního září byl pro mne důležitý den, šel jsem poprvé do školy. Novou aktovku už jsem měl  připravenou a ráno z domova už jen vykročit pravou nohou, to aby se mi ve škole dařilo. Měli mě doprovodit maminka s tatínkem, ale nakonec se mnou šla jen babička Eva, maminku musel tatínek odvézt

Brášku jsem si nejdřív přál,

že bych mu dobré rady dal,

jak si správní kluci hrají,

a jaké hračky k tomu mají...

Ale já jsem velký kluk,

 tak

Je 5.5.2015 a já jsem poprvé spatřila svět,  jsem mezi vámi, jsem malá květinka, co v krásnou růžičku rozkvétat bude....

Jsem Terezka

3.60 kg  a 50 cm

...oči jako studánky, pusu jako červánky, nosík jako špendlíček, má ten malý uzlíček...

19.2.1915 se narodil můj otec. 

Dnes o to víc vzpomínám na všechny ty časy, které jsme s ním prožili a představuji si tu dlouhou řadu gratulantů, kdyby se stovky ve zdraví dožil, některá vnoučata ho znají bohužel už jenom z vyprávění. Přišel

Všem přátelům i náhodným návštěvníkům mého blogu,

pohodový vánoční čas a v novém roce hodně štěstí,

splnění všech přání a především

pevné zdraví

přeje Lída

Byla poklidná dopolední neděle, prvního adventního dne když se pronikavě ozval telefon.  Zdvihnu sluchátko - " J...... , prosím ?" Na druhé straně jen pár vteřin napjatého ticha. To ticho pak rozčísla jediná věta :  "Mamko, Mirek měl bouračku."  "Ježiši, proboha,

Na svět přišlo děťátko,

k zulíbání děvčátko,

tak na Václava sláva byla,

když Nelinka se narodila.

Korálek další na rodinné šňůře,

tak hodně štěstí na životní