Dnes o to víc vzpomínám na všechny ty časy, které jsme s ním prožili a představuji si tu dlouhou řadu gratulantů, kdyby se stovky ve zdraví dožil, některá vnoučata ho znají bohužel už jenom z vyprávění. Přišel prosinec roku 1971 a krutá a nečekaná rána nás zasáhla jako blesk z nebe. Každá ta minuta časného sobotního rána se mi vryla do paměti a ještě téhož dne následná zpráva z nemocnice... Následky chřipky, včas neléčené, jak ten náš tatínek byl na sebe tvrdý, to jsme o něm věděli.
Kdybys to štěstí tatínku měl, a byl bys tu dneska mezi námi a viděl jsi co nás tu je.....ale všechno je jinak, už jen hezké vzpomínky tady zůstávají a tak je posílám za Tebou, nahoru....