Moje kroky vedly tam, do míst, odkud už není návratu, šla jsem rozžehnout světýlko na počest tatínkovi...Každého 11. prosince, už po čtyřicáté...

Cestou mi křupal sníh pod nohama a v myšlenkách jakoby se zastavil čas....

A hlavu mám plnou

Miroslav, Mireček, Míra, Mirek.......

Slova z jedné písně, kterou nám naživo, kromě mnoha dalších jiných neméně krásných, zazpíval včera "božský Kája". A když jsem tam v té ohromné hale, plné jeho příznivců a vděčných posluchačů byla také, když jsem pokradmu sledovala celou tu atmosféru, když jsem na vlastní oči viděla jeho stálý elán, když jsem na vlastní uši slyšela plno těch známých hitů, které snad nikdy nezestárnou,

KAŽDÝ  JE  NA  SVĚTĚ  HOSTEM,

DEN  KE  DNI  JEN  KE  SMRTI  ROSTEM......

Tak tu dnes vzpomínám na všechny milé

Naše rodina je jak šňůra korálků , které jsou za sebou na niti navlečené.... Nejdřív tatínek a maminka, za nimi děti, a další korálky postupně přibývají....Pak každá ta perlička ze šňůry osudem  poztrácená, stane se pro zbylé navždycky  vzpomínkou.....

 Perla

Běh nečekaných událostí v tomto týdnu mě ke psaní žádnou inspiraci nepřinášel, myšlenky byly jinde....

Všem příznivcům mého prostého blogu, plného povídání o běžném životě , zpestřeného amatérským fotem,

přeju pohodové Vánoce, příjemné chvíle u stromečku, 

Dnes je to přesně 40 let ,tehdy byla sobota a v ní nečekaně, bez jediného slůvka rozloučení odešel náš tatínek.  Snad ani jedinou chvíli tohoto dne jsem nezapoměla.

Od toho smutného dne, kdy zasáhla mé srdce nečekaná  rána, pro mámu ze všech nejkrutější, dnes uběhlo už sedm plných let. V hloubi své duše vše schované mám, vzpomínky na Tvé narození, na Tvé dětství a na to jak jsem další Tvůj život z povzdálí sledovala, jak jsem si přála, abys v životě co nejvíc šťastný byl.....

Jo, ponocovala jsem dosti dlouho a jak hodiny v pravidelném rytmu odměřovaly čas, hlavou šel řetězec myšlenek , jak už to bývá když blízko se zastaví  smrt. Franta, Fanouš, Fanda, už není mezi námi, moje sestra Maruška zůstala v domě najednou  sama a tíhu té samoty musí dál nést, s tichou bolestí v srdci se vyrovnávat.... slov se mi nějak nedostává, Život a Smrt - po světě svorně

Jsou stále s námi všichni ti, které jsme měli rádi a kteří měli rádi i nás a přesto nás museli opustit. Čím jsme starší tím víc si uvědomujeme, že tohle je vlastně jediná věc o které moc dobře víme, že nikoho nemine, že dřív či později přijde čas a my se dočkáme míru až  svou životní bitvu prohrajeme...Jak je tenká hranice mezi životem a smrtí a jen málo lidí má hromadu štěstí nazbyt.