Nějak mi to nejde....

Jo, ponocovala jsem dosti dlouho a jak hodiny v pravidelném rytmu odměřovaly čas, hlavou šel řetězec myšlenek , jak už to bývá když blízko se zastaví  smrt. Franta, Fanouš, Fanda, už není mezi námi, moje sestra Maruška zůstala v domě najednou  sama a tíhu té samoty musí dál nést, s tichou bolestí v srdci se vyrovnávat.... slov se mi nějak nedostává, Život a Smrt - po světě svorně putuje dál....Blíží se den rozloučení, Fando, vydáš se na cestu dalekou, kde ušetřen budeš všech bolestí...dál mi to nějak opravdu nejde....