Adil | co život přináší

Naše rodina je jak šňůra korálků , které jsou za sebou na niti navlečené.... Nejdřív tatínek a maminka, za nimi děti, a další korálky postupně přibývají....Pak každá ta perlička ze šňůry osudem  poztrácená, stane se pro zbylé navždycky  vzpomínkou.....

Dnes je to přesně 40 let ,tehdy byla sobota a v ní nečekaně, bez jediného slůvka rozloučení odešel náš tatínek.  Snad ani jedinou chvíli tohoto dne jsem nezapoměla.

Jo, ponocovala jsem dosti dlouho a jak hodiny v pravidelném rytmu odměřovaly čas, hlavou šel řetězec myšlenek , jak už to bývá když blízko se zastaví  smrt. Franta, Fanouš, Fanda, už není mezi námi, moje sestra Maruška zůstala v domě najednou  sama a tíhu té samoty musí dál nést, s tichou bolestí v srdci se vyrovnávat.... slov se mi nějak nedostává, Život a Smrt - po světě svorně

Před sedmi lety jsem mému nejstaršímu synovi k narozeninám napsala přání, bylo 13. září....

TAK  UŽ  MÁŠ  ČTYŘICET !!

TO  JEŠTĚ  NENÍ  ŽÁDNÉ  STÁŘÍ,

JE  TO  JEN  ZHRUBA  40 X 365  DNÍ  V  KALENDÁŘI.

Neumím najít ta správná slova - moc jsem se bála o dědouše, ten svíravý pocit strachu o život ! Nedělní vedro, mužova urputná posedlost aby už byla u domu hotová ta dlažba a i něco víc, co se do zdraví pomalu vkrádalo...když najednou jakoby z nebe sjel blesk - a srdce mu řeklo, tak a dost !  Teď už je líp ale mé myšlenky všechny jsou jak strážní andělé, tam u jeho lůžka, v nemocnici....