Dotek strachu...

Neumím najít ta správná slova - moc jsem se bála o dědouše, ten svíravý pocit strachu o život ! Nedělní vedro, mužova urputná posedlost aby už byla u domu hotová ta dlažba a i něco víc, co se do zdraví pomalu vkrádalo...když najednou jakoby z nebe sjel blesk - a srdce mu řeklo, tak a dost !  Teď už je líp ale mé myšlenky všechny jsou jak strážní andělé, tam u jeho lůžka, v nemocnici....

Tak to začalo, nejdřív kopání kvůli obrubníkům.

U nás je zvykem vše dělat si sami.

Tady synové "rachají" po práci. Betonové pražce dlouhá léta na dvorku sloužily,teď poslouží jako pevný podklad pro dlažbu.

A jak se kopalo poblíž některých dřevin, trochu to odnesly některé kořeny, tyhle jsou zrovna z veliké borovice.

Všichni makají jen Maxík si hraje, teď se šel ukrýt do pivoněk, aby ho nikdo neviděl. Tak ještě maličko něco z mých radostí, ať na chvilku mou starost zaženou.

Jedna azalka trošku už rozkvétá i když je mrazem poničená.

Tyhle kytičky ty mám v oblibě, jsou jako plevel vitální.

I okrasné jahůdky co dala mi Hanka, jsou půvabné v květu a samy se množí semínky.

Dřevitá pivoňka, škoda jen, že květy moc dlouho nevydrží a brzo opadávají.

tento rododendron je ranný, když byly mrazíky tak měl zatím jen poupata.

To je květ muškátu u jezírka

Lekníny se už pomalu tlačejí na hladinu, až zase vykvetou těším se....