Nad libereckou čtvrtí Ruprechtice je v lese i z dálky vidět nažloutlý ovál, každý zdejší ví, že je to lom. Při pohledu od nás ho pokaždé spatřím, avšak  u něj  jsem  dříve nikdy nebyla. Věhlasná liberecká žula se zde těží už více jak 100 let a lom se stále rozšiřuje. Bylo by zajímavé vědět kam až se vytěžená  žula dostala a co vše bylo z ní stvořeno. Jedno vím určitě, že z tohoto

Rozhodnutí je na vás, vyberte si kam se zajedeme podívat, navrhla nám  moje sestra . Do Kryštofova údolí nebo k Šolcovu rybníku?  Rozhodni sama, tam i tam je to hezké, byla naše odpověď. Já i moje kamarádka Hanka se přizpůsobíme,  obě jsme rády za každý sebemenší výlet . Vím, že na každou vyjížďku  do přírody berou svého čtyřnohého člena rodiny,  svého miláčka  statného

Co naplat, létu odzvonilo, tytam jsou hřejivé paprsky slunka , obloha ztratila azurovou barvu, co naplat, venku už se asi neohřejem.  Ale kdo se i tak chce zapotit,  svůj způsob si jistě najde. Co takhle podzimní práce na zahradě ? Ne každý zahradu má, ne každého taková práce zajímá a baví,  jiných možností na zahřátí je víc. Třeba jít svižnou procházkou a kochat se přírodou, nebo

Tento významný den jsme všichni prožili, první vstup do školy, do první třídy. Jaké to bude, co nás čeká...Někdo se nedočkavě těšil, někdo se možná i obával, tak to prostě v dětském světě chodí...Já si svůj první vstup do školy vůbec nevybavím, je to už hrozně dávno, tak dávno, nebylo mi ještě ani celých šest roků. Vím, že tehdy byly třídy spojené a jediný světlejší moment se mi ve vzpomínce z

Prší a prší...Slunko nás nechce rozveselit a v posledním srpnovém týdnu školákům dopřát  modrou oblohu nad hlavou aby se s prázdninami mohli radostněji  rozloučit.  Co je moc, to je moc, ale člověk přírodě neporučí... V mokru se nedá na zahradě dělat, ale jen tak se pokoukat a při tom

V srpnu loňského roku jsme z Osečné až k Průrvě na Ploučnici , pak stejnou cestou zpátky, podnikli  po dobře upravené cyklostezce vydařený výlet. Abych se i já mohla zůčastnit moje vozítko doma ochotně naložili na přívěsný vozík a do Osečné ho spolu se svými koly dovezli. Všem na tom zůčastněným patřil můj velký dík za ochotu to pro mne udělat. Věřte, nevěřte, ten výlet byl pro mne veliký

Přála jsem si mít na zahradě švestku, odrůdu Čačanské lepotice a toto přání mi asi před pěti lety syn splnil. Malý stromek jsem  opečovávala  až  zdárně povyrostl a vytvořil korunku .Letos poprvé přinesl úrodu. Zřejmě četl mé myšlenky  nebo snad zaslechl s černým humorem vyřčená slova - chtěla bych tvé švestičky konečně  ochutnat, jestli se toho vůbec dožiju...Jo, dožila

V pozdnějším sobotním odpoledni jsme se rozhodli vyjít až na Ještěd. To se ví, nechtěla jsem v naší početnější skupině chybět. Ti čtyři zdatnější se rozhodli část cesty vystoupat pod lany až  k silnici, která končí na Ještědce. Nás ostatní na parkoviště na Ještědce dovezl syn autem,  dál k vrcholu  až dojdou ti co šli pod lany, jsme měli jít společně. Ne, nebyla jsem nedočkavá, ale

Nedaleko Růžového vrchu nad obcí Růžová stojí zajímavá rozhledna Růženka. Kdyby tak kolem ní rostly i šípkové růže, bylo by to místo ještě víc romantické, ale ty jsem tam nezahlédla. Tento výlet do sousedního kraje se nám líbil, spokojená byla celá naše rodinka. Od hlavní silnice jsme vyšli Pastevní

Přála jsem si dojít ještě jednou k místu, které mne před lety tak okouzlilo. Díky mé sestře se mi to splnilo. Na výchozí místo , do osady Jizerka, jsme přijeli autem, sestra s manželem, naše přítelkyně a já. Přešli jsme mostek přes říčku Jizerku a pod úpatím Bukovce nás vedla cesta dál.