Co naplat, létu odzvonilo, tytam jsou hřejivé paprsky slunka , obloha ztratila azurovou barvu, co naplat, venku už se asi neohřejem. Ale kdo se i tak chce zapotit, svůj způsob si jistě najde. Co takhle podzimní práce na zahradě ? Ne každý zahradu má, ne každého taková práce zajímá a baví, jiných možností na zahřátí je víc. Třeba jít svižnou procházkou a kochat se přírodou, nebo sednout na kolo, šlápnout do pedálů a tradááá na projížďku. A to nerozvádím možnost zahřát se dobrým mokem, těch možností je opravdu bezpočet. Pro mne je řešením první varianta, tu druhou bych brala mnohem raději, ale už trvale postrádám svižnost svých kroků....k zahození není ani varianta poslední. Ještě plno kvítí je v zahrádkách k vidění, možná někde v lesích najdete houby, i když tady u nás se nekonaly žádné velké houbařské žně. Jen zasvěcení ze svých tajných míst možná přinesli pěkné úlovky, když byli ve správný čas na správném místě...
Před týdnem jsme si zajeli nad Bedřichov, na sedlo Maliníku, a v pěti lidech jsme při procházce lesem také něco našli.
Letos mi všechny jiřiny nevykvetly, přemnožení slimáci některé vzešlé keře stihli pod rouškou noci z poloviny zlikvidovat.
Naštěstí rudbecií si slimáci ani nevšimnou, nejsou pro ně tak lákavé a šťavnaté.
Potěšily mě laty semeníků , které se utvořily po odkětu šestiletého stromku svítele. Stromek mi vyrostl z malého semínka.
Snítku této liány mi před lety přivezla kamarádka Hanka. Pátrala jsem co je to za dřevinu, zjistila jsem, že je to akebie. Letos se liána doslova"zbláznila", po větvích vzrostlé borovice vyšplhala hodně vysoko..
První květ otevřel i bahenní ibišek, dával si na čas, už se ale hodně ochladilo, vykvetou ještě ostatní poupata?
Nakonec záběr z malého výletu před čtrnácti dny. Vyjeli jsme si do Bílého Kostela n.N., tak jako loni, část cesty byla po upravené cyklostezce. Bertičku jsem ráda provětrala, ostatní šlapali na kolech. Z domova tam a zpět, dohromady 30 km. Když jsme se vraceli zlákala nás před CHrastavou liduprázdná asfaltka vedoucí směrem k domovu.. Před námi stoupání do kopce, pro nejmladšího vnoučka byl kousek cesty nad jeho síly, ale kopec nevzdal. Když jsme za zatáčkou dojeli na rovinku asfaltka končila u chrastavských lázní a dál už nikam nevedla. Tak už víme, že pro příště tudy nejedem...
Zastav chlapče, jedeme zpátky !