Prší a prší...Slunko nás nechce rozveselit a v posledním srpnovém týdnu školákům dopřát  modrou oblohu nad hlavou aby se s prázdninami mohli radostněji  rozloučit.  Co je moc, to je moc, ale člověk přírodě neporučí... V mokru se nedá na zahradě dělat, ale jen tak se pokoukat a při tom

V srpnu loňského roku jsme z Osečné až k Průrvě na Ploučnici , pak stejnou cestou zpátky, podnikli  po dobře upravené cyklostezce vydařený výlet. Abych se i já mohla zůčastnit moje vozítko doma ochotně naložili na přívěsný vozík a do Osečné ho spolu se svými koly dovezli. Všem na tom zůčastněným patřil můj velký dík za ochotu to pro mne udělat. Věřte, nevěřte, ten výlet byl pro mne veliký

Přála jsem si mít na zahradě švestku, odrůdu Čačanské lepotice a toto přání mi asi před pěti lety syn splnil. Malý stromek jsem  opečovávala  až  zdárně povyrostl a vytvořil korunku .Letos poprvé přinesl úrodu. Zřejmě četl mé myšlenky  nebo snad zaslechl s černým humorem vyřčená slova - chtěla bych tvé švestičky konečně  ochutnat, jestli se toho vůbec dožiju...Jo, dožila

V pozdnějším sobotním odpoledni jsme se rozhodli vyjít až na Ještěd. To se ví, nechtěla jsem v naší početnější skupině chybět. Ti čtyři zdatnější se rozhodli část cesty vystoupat pod lany až  k silnici, která končí na Ještědce. Nás ostatní na parkoviště na Ještědce dovezl syn autem,  dál k vrcholu  až dojdou ti co šli pod lany, jsme měli jít společně. Ne, nebyla jsem nedočkavá, ale

Nedaleko Růžového vrchu nad obcí Růžová stojí zajímavá rozhledna Růženka. Kdyby tak kolem ní rostly i šípkové růže, bylo by to místo ještě víc romantické, ale ty jsem tam nezahlédla. Tento výlet do sousedního kraje se nám líbil, spokojená byla celá naše rodinka. Od hlavní silnice jsme vyšli Pastevní

Přála jsem si dojít ještě jednou k místu, které mne před lety tak okouzlilo. Díky mé sestře se mi to splnilo. Na výchozí místo , do osady Jizerka, jsme přijeli autem, sestra s manželem, naše přítelkyně a já. Přešli jsme mostek přes říčku Jizerku a pod úpatím Bukovce nás vedla cesta dál.

V nedělním odpoledni jsme zajeli k mé sestře, bylo už načase, od podzimu jsem se s ní ještě neviděla. Osobní setkání je jistě lepší, než mít na uchu jen telefon....V té malé vísce je takový klídek,  prostě jiné, než je to u nás.  K té pohodě přispívá i hladina rybníka, žádný malý rybníček

Ten kopeček vzadu, to je Bukovec, žádný krtinec jak by se zdálo. V popředí kvetoucí rdesno mě  zaujalo, růžových "kartáčků" bylo na horské louce skutečně  k nepřehédnutí. Po krátké době jsem se znovu ocitla tam, kde mě to neomrzí...Jasně, řeč je o známé osadě Jizerka, kde je stále

K tomuto místu jsme  tentokrát nešli od zříceniny hradu Hamrštejn ale z druhé strany. Ze silnice do Kryštofova Údolí jsme na malém prostranství zaparkovali u odbočky na Andělskou Horu. Cestou, místy plnou kaluží, se mi  do mysli vrátily vzpomínky.  Nejvíc  ta,  jak jsme s mým mužem lezli nad cestou do příkrého listnatého svahu a odměnou nám byly pravé hřiby. Jindy jsme

V tento čas kvetou růže  všude, tahle trnitá  kráska teď hraje prim..... Na naší zahrádce i já  několik růží opečovávám a  každý rok se těším až rozkvetou.