KDYBYCH BYLA MLADÁ A V PLNÉ SĺLE, UMĺM SI PŘEDSTAVIT, JAK BYCH SI VÝSTUP NA TU NEJVYŠŠĺ ČESKOU HORU UŽILA !  Jenže věc se má jinak, mládí už je dávno v tahu, to mne tak netrápí, jako moje nohy, nevím proč tak zničené.... "Chcem se podívat na Sněžku, když je pěkné počasí, mohla bys jet s námi" nabídl mi v pátek syn. I když jsem celý tropický  týden pořád někde brouzdala, neodolala

Po rozhledně Štěpánka jsme ten den s výletem ještě nekončili, přestože bylo  úmorné vedro,  vydali jsme se k Mumlavským vodopádům. Když se  dá autem přiblížit k cíli, tak je to o něco snažší. Říčka Mumlava pramení v Krkonoších a u Kořenova se vlévá do Jizery a nad Harachovem v ní příroda vytvořila krásné  vodopády, a ty jsme chtěli vidět. Je zajímavé, že nad ní není nic co by

Tento týden se mi vydařil. Já si dopřála  trochu toho"rajzování" , z domu jsem se ráda vzdálila abych běžné všední starosti hodila na chvíli za hlavu..... V Jizerských horách je rozhleden víc ale na té nejstarší - Štěpánce,  jsem teď byla poprvé. Je to zajímavá kamenná stavba dokončená v roce 1892, ve stejném roce, kdy se narodila moje babička.  Babička už tu dávno není 

Napadlo mne tohle staré pořekadlo, asi na tom něco pravdy bude. Asi před čtyřmi lety jsem nelenila a do květníku vsadila malé  semínko z nějaké dřeviny.. Světe div se, ono vzešlo a když narostla malá sazenička nelenila jsem, a podle tvaru listů jsem pátrala co by to mohlo být. Světe div se, dopátrala jsem se. Sazenička rostla jako z vody a když se v květnu před třemi lety narodila vnučka,

" Kam bychom se odpoledne mohli podívat , abys mohla s námi ?" po sobotním obědě nadnesl syn. "Co třeba procházkou k Dánským kamenům ? -  cestou z Výpřeže je to skoro po rovině. Vezmi si trekovky a jedem !"  Autem na Výpřeži jsme byli tak za čtvrthodinu a z parkoviště

Děti mají prázdniny, ale babička je nemá, babička jede na plný plyn, babička raubíře hlídá, ó  ta babička se má ! Jo, vnoučata - tříletá Terka a  k tomu její starší bráška, no a dnes vyjímečně i jejich bratránek, další vnouček, nějak zkoušeli co vydržím. To vzájemné pošťuchování mezi sebou, také jsme babičce na nervy brnkali ? -  už si to nepamatuji, ale možná jsme byli stejní...Ta

Rozhodli jsme se, že se podíváme do největšího libereckého podzemí, které bylo v roce 2016 zpřístupněno veřejnosti. Jedná se o unikátní protiletecký  kryt s labyrintem chodeb v délce zhruba jeden a půl kilometru.Vznikl na místě kde v minulosti byly zřejmě štoly na železnou rudu, později se tam měla těžit i hrnčířská hlína.Kryt se budoval na začátku války a později v šedesátých letech tam probíhaly

Tam, v jedné malé vísce kam vždy ráda zavítám je takový klídek, a když se pod blankytnou oblohou v hladině velkého rybníka shlížejí načechrané ostrůvky bělostných mraků, to je moc hezká podívaná. Do té vísky jsme zavítali na návštěvu k mojí sestře.

Pádící čas už o pár dní poskočil, dnes je středa, a já se v myšlenkách vracím ještě do soboty,  tam na vrchol Bukovce. Nějak nenacházím slov k vyjádření, co pro mne ten zážitek znamenal.....věřte mi a nesmějte se, když jsem se tam vydrápala,  zalil mě pocit štěstí ! Byla jsem tam poprvé, a vím, že i naposledy, ale za krásnými Jizerkami to jistě nebyla poslední tečka.

"Jedeme na Jizerku, M. tam má nějakou práci , nechceš jet s námi? Já bych ráda vylezla na Bukovec, mohla bys se mnou, myslíš, že bys to dala ?" - nabídla mi Jarča. Takovou lákavou možnost neodmítnu, Jizerka je tak trochu moje srdeční záležitost,  vracím se tam ráda.