Na konci září jsme se tak trochu toulali v okolí Černé Studnice, o které jsem se tu už  zmiňovala. Po návštěvě rozhledny jsme se vydali značenou lesní cestou na smržovský okruh. Byl krásný den a věřte mi, že jsem se vším tím, co jsem cestou viděla, kochala opravdu s velikou radostí. A tak na kousek té cesty vás také teď  zvu.

Hodinku, dvě, víc to snad nebylo ale stálo to zato ! Ještě že Tě Jaruško mám, sestřičko moje, víš, čím mi největší radost uděláš. V neděli zase jsi zavolala - "nechceš jet na chvíli s námi, kouknout se do bučin ? Za pět minut ať jsi připravená, popadni foťák, už jsme na cestě..." Já v pracovním už se chystala na ty růže, rýčem jsem praštila, to vám byl fofr, ve chvilce stála jsem u branky.

Tu originální visutou lávku v Andělské Hoře nedaleko Liberce, kterou se vlastní silou převezete na druhý břeh řeky Nisy jsem chtěla ukázat Hance, a tak se i stalo.

Nic naplat, teď už jen chladno dere se do dveří a babímu létu odzvonilo, ještě před čtrnácti dny sluníčko hřálo jako v červenci. Nebe azurové jako v pohádce, pohodová neděle, co si přát více? Chtěla jsem původně uklízet na zahradě v tom Jarčino volání: "Nechceš jet s námi na malý výlet, tak na dvě,tři hodinky...?"  Neptám se kam a s radostí přijímám, dědouš si dává šlofíka po obědě,

Ke konci září bylo tak hezky, trochu jsem užila malých výletů, ještě teď tu vzpomenu na prchavé chvíle  bezstarostného volna. Tak šli jsme se podívat na Černou Studnici, na starou rozhlednu, za Novou Vsí nedaleko Jablonce nad Nisou.

Přijela mě navštívit Hanka, venku bylo hezky tak jsme se toulaly po okolí a došly jsme také na Hamrštejn. Na skalnatém ostrohu obtékaném řekou Nisou jsou dodnes zbytky strážního hradu, který tu už ve 14.století stál na ochranu důležité obchodní cesty z Čech do Lužice. Byl založen někdy v údobí mezi roky 1253 až 1278. Jeho vlastníkem byl Bedřich z Bibrštejna, majitel celého frýdlantského panství. 

Už zítra se otevřou poprvé dveře Obřího sudu na kopci Javorníku, nedaleko Liberce. Tato stavba je vlastně replikou sudu, který stával na stejném místě už od roku 1899. Ten původní býval po dlouhé roky skutečnou turistickou atrakcí Ještědského hřbetu. Byl zakoupen v roce 1898 jako exponát na vídeňské výstavě a v roce 1899 byl na vrcholu kopce postaven. Sud byl 14 metrů dlouhý a 12 metrů vysoký a

Ještě se vrátím k našemu nedělnímu minivýletu, nedá mi, abych vám neukázala jaký přírodní skvost je na jednom malém kousíčku naší české země.   Ano, Panská skála, též se jí říká Varhany, aby ne, jenom se na ni podívejte....

Včerejší neděle byla přímo božská, no prostě pravé babí léto, sluníčko hřálo, bylo by škoda sedět na zadku doma, tak jsem tu naši rodinku v odpoledni  jen trochu popíchla:  "Venku je krásně, pojeďme někam na výlet." V duchu mě napadla Černá studnice, mám ráda výhledy do krajiny a není to zas tak moc daleko.... Jelo se jinam a bylo to fajn. Jestlipak poznáte kde jsme to

Znám jedno Zrcadlo, na které bych se vydržela dívat třeba celičký den, chtěla bych poslouchat ševelení v rákosí, jak tu a tam ozve se nějaká divoká kachna co vyvádí mladé, jak tu a tam kapříkem šplouchne voda, jak po hladině lehce plují bělostné labutě, jak ji dešťové kapky čeří , chtěla bych pozorovat ranní rozbřesk a odrazy slunce i plujících mraků. Jo, to vše bych chtěla....