Slovanka.

Nic naplat, teď už jen chladno dere se do dveří a babímu létu odzvonilo, ještě před čtrnácti dny sluníčko hřálo jako v červenci. Nebe azurové jako v pohádce, pohodová neděle, co si přát více? Chtěla jsem původně uklízet na zahradě v tom Jarčino volání: "Nechceš jet s námi na malý výlet, tak na dvě,tři hodinky...?"  Neptám se kam a s radostí přijímám, dědouš si dává šlofíka po obědě, tak jsem si vzala z domova propustku. No co, práce mi jak zajíc neuteče,stejně si na mne počká... Výlet směr Jizerky, rozhledna Slovanka.

Dojeli jsme do Hrabětic a odtud byla v lese jen kousíček.

Po točitém schodišti nahoru na vyhlídku a už jsem se kolem jen kochali.

Kdyby bylo víc jasno do dáli neměl by výhled chybu, i tak Bezděz byl v oparu v té dálce zřetelný.

Tady jsme koukali skoro až k domovu.

Tady vrtulník Kryštof přelétá nad horami, komu jde o život, vždycky mě napadne...

Na protějším návrší rozhledna Královka, záběr jsem ale přiblížila.

Teď ještě pohled dolů jak koník přiváží patrně turisty a jdeme zpět, po točitém uzoučkém schodišti. Já slezla pozpátku jako ten rak, možná směšně to vypadalo, aťsi ! Pro moje kolena bylo to jistotou, že cestou dolů neškobrtnu...

Pár obrázků cestou lesem, jen tak, bez komentáře...

Pohled na lyžařskou louku s vlekem, až napadne sněhu, bude tu živo...

Také pár chalup jsme pod lesem viděli.

Tohle kolo nahoře to mě zaujalo, jistě tušíte na čem si parkuje...No nic, měli jsem příjemné nedělní odpoledne, aby ne, i když jen naskok, byli jsme v Jizerkách...