Už zítra se otevřou poprvé dveře Obřího sudu na kopci Javorníku, nedaleko Liberce. Tato stavba je vlastně replikou sudu, který stával na stejném místě už od roku 1899. Ten původní býval po dlouhé roky skutečnou turistickou atrakcí Ještědského hřbetu. Byl zakoupen v roce 1898 jako exponát na vídeňské výstavě a v roce 1899 byl na vrcholu kopce postaven. Sud byl 14 metrů dlouhý a 12 metrů vysoký a

Ještě se vrátím k našemu nedělnímu minivýletu, nedá mi, abych vám neukázala jaký přírodní skvost je na jednom malém kousíčku naší české země.   Ano, Panská skála, též se jí říká Varhany, aby ne, jenom se na ni podívejte....

Včerejší neděle byla přímo božská, no prostě pravé babí léto, sluníčko hřálo, bylo by škoda sedět na zadku doma, tak jsem tu naši rodinku v odpoledni  jen trochu popíchla:  "Venku je krásně, pojeďme někam na výlet." V duchu mě napadla Černá studnice, mám ráda výhledy do krajiny a není to zas tak moc daleko.... Jelo se jinam a bylo to fajn. Jestlipak poznáte kde jsme to

Znám jedno Zrcadlo, na které bych se vydržela dívat třeba celičký den, chtěla bych poslouchat ševelení v rákosí, jak tu a tam ozve se nějaká divoká kachna co vyvádí mladé, jak tu a tam kapříkem šplouchne voda, jak po hladině lehce plují bělostné labutě, jak ji dešťové kapky čeří , chtěla bych pozorovat ranní rozbřesk a odrazy slunce i plujících mraků. Jo, to vše bych chtěla.... 

První červencový den byl na slunce docela skoupý, nevadí, hlavně že neprší, řekla jsem si, - mám tady Kryštůfka, půjdeme dopoledne  ven. Dnes žádnou kárku, pěkně za ruku a po svých, ten náš kluk půjde, nahoru pod les, přes známou louku.  Možná, že už bude posekaná, nebo možná ji sekat ještě uvidíme... Jak bláhová domněnka,  nic se tam nedělo, jaká je škoda, té voňavé trávy ! 

" Haló mami, co budeš dělat zítra odpoledne?" - volal mi v sobotu synek.   "Půjdeme do  ZOO, nechceš jít s námi?"   No, měla jsem v plánu  využít počasí a pustit se do práce na zahradě, je jí tam po zimě víc než dost.  Ale v neděli - už ten název nám napovídá a přímo se nabízí - v neděli nedělej ! Však práce mi neuteče.  Je jistě známo

Včera osada Jizerka hlásí  -25 st., nevím jak dnes, brrrr,  ale v každém případě pořádná kosa !  Jo, tenkrát v Jizerkách - teď zabrousím do vzpomínek.... Bylo to v létě, když má sestra Jarča prohlásila - "co myslíš, co kdybysme si udělali rodinnej vejlet do Jizerek, ale na kolech, to bys určitě zvládla. "  "Jé, to já bych ráda jela..." 

Možná jste nedávno v televizním zpravodajství jen letmo zahlédli jakousi pohyblivou lávku přes řeku, jednoduše na vlastní pohon. Někde je přes vodu most, jinde nějaká lávka, někde možná funguje převozník... Prostě jak kde, přeplavat ze břehu na druhý břeh, to by se jen tak nikomu nechtělo... A když už je o té vyjímečné lávce řeč, tak vám ji představím a že tu nyní v takové podobě stojí, za to opravdu

V pondělním slunečném odpoledni jsem s nadšením párkrát pronesla:  "Pane Bože, děkuji, děkuji, děkuji...."  A měla jsem důvod, skutečně......

To pondělní ráno byla zahrada sice zimou už prokřehlá, ale slunko bez váhání vstalo, nemělo šanci se nikam schovat, obloha byla jako vymetená. A tak jsme popoledni s Jarčou vyšláply na malou toulku,

Vždycky jsem si myslela, že až budu na odpočinku, že si všechno pěkně zorganisuju a všechno pošlape podle plánu. Tak jsem si to malovala. A jak tak už pár roků koukám, vidím, že jsem se mýlila. No co, už mi nic neuteče, tedy jen to co je doma a na naší zahradě. A tenhle pátek byl pěkně slunečný, že k toulce přírodou sváděl. Tak jaképak váhání, byla jsem natěšená.... Pravda, dopoledne na chvíli