První červencový den byl na slunce docela skoupý, nevadí, hlavně že neprší, řekla jsem si, - mám tady Kryštůfka, půjdeme dopoledne  ven. Dnes žádnou kárku, pěkně za ruku a po svých, ten náš kluk půjde, nahoru pod les, přes známou louku.  Možná, že už bude posekaná, nebo možná ji sekat ještě uvidíme... Jak bláhová domněnka,  nic se tam nedělo, jaká je škoda, té voňavé trávy ! 

" Haló mami, co budeš dělat zítra odpoledne?" - volal mi v sobotu synek.   "Půjdeme do  ZOO, nechceš jít s námi?"   No, měla jsem v plánu  využít počasí a pustit se do práce na zahradě, je jí tam po zimě víc než dost.  Ale v neděli - už ten název nám napovídá a přímo se nabízí - v neděli nedělej ! Však práce mi neuteče.  Je jistě známo

Včera osada Jizerka hlásí  -25 st., nevím jak dnes, brrrr,  ale v každém případě pořádná kosa !  Jo, tenkrát v Jizerkách - teď zabrousím do vzpomínek.... Bylo to v létě, když má sestra Jarča prohlásila - "co myslíš, co kdybysme si udělali rodinnej vejlet do Jizerek, ale na kolech, to bys určitě zvládla. "  "Jé, to já bych ráda jela..." 

Možná jste nedávno v televizním zpravodajství jen letmo zahlédli jakousi pohyblivou lávku přes řeku, jednoduše na vlastní pohon. Někde je přes vodu most, jinde nějaká lávka, někde možná funguje převozník... Prostě jak kde, přeplavat ze břehu na druhý břeh, to by se jen tak nikomu nechtělo... A když už je o té vyjímečné lávce řeč, tak vám ji představím a že tu nyní v takové podobě stojí, za to opravdu

V pondělním slunečném odpoledni jsem s nadšením párkrát pronesla:  "Pane Bože, děkuji, děkuji, děkuji...."  A měla jsem důvod, skutečně......

To pondělní ráno byla zahrada sice zimou už prokřehlá, ale slunko bez váhání vstalo, nemělo šanci se nikam schovat, obloha byla jako vymetená. A tak jsme popoledni s Jarčou vyšláply na malou toulku,

Vždycky jsem si myslela, že až budu na odpočinku, že si všechno pěkně zorganisuju a všechno pošlape podle plánu. Tak jsem si to malovala. A jak tak už pár roků koukám, vidím, že jsem se mýlila. No co, už mi nic neuteče, tedy jen to co je doma a na naší zahradě. A tenhle pátek byl pěkně slunečný, že k toulce přírodou sváděl. Tak jaképak váhání, byla jsem natěšená.... Pravda, dopoledne na chvíli

Už je to tak, podzim je tady a se vším všudy, jak se patří, už pěkně fičí ze strnišť. Vítr se prohání tou naší krajinou, sem a tam, ale sluníčko trošičku hřálo, možná dohánělo co v létě zmeškalo.  První den podzimní - byl právě včera, zlákal nás do lesa, že se provětráme. Vždyť jsme to slíbili Matějovi a on do lesa pokaždé rád. Tak si jen ve školce nahlásil  "dovolenou" a s

Už jsem se nechtěla dál o Praze zmiňovat ale přece jen pro Ritu něco málo z růžové zahrady a když už to, tak ještě trochu jiných obrázků  přidávám. Nejsou nic moc, ale pár takových záběrů co jsem procházkou ulovila.

Všední dny v minulém týdnu tak jako vždy, uběhly po své lajně, nic nového pod sluncem. Ale přece jen nějaká změna, Matěj šel poprvé do školky .Odjížděl s rodiči po páté ranní, tak jsem mu na cestu zamávala.

Nedělní odpoledne, sluníčkem prohřáté, lákalo na výlet.  Krátce nás navštívil bratranec z Prahy, a že se na vrchol Ještědu vypravíme.  Měli jsme málo času, pouhé dvě hodiny, tak co s tím?