Adil | co život přináší

Po celý den je nevlídno, sníh s deštěm hlásí zimu, nos z domu ven vystrčím, jen když musím...Tak jsem se dala do přebírání věcí, které se za léta nastřádaly, a že jich bylo, ještě jsem s tím neskončila. Náš domeček se nafouknout nedá, ale jsou věci, které nevyhodím a dokud živa budu, v krabici uložené zůstanou dál. Třeba dopisy z vojny od mého nejstaršího, které nám v letech 1983 a 1984 posílal.

Vrátím se  o tři dny zpátky a pak také do včerejška, kdy jsem se cíleně prošla lesním

Radost přinese i pouhý pohled z okna. To  když se probouzí podzimní slunko a přestože už nemá svou hřejivou sílu, tak mé nitro polaská, jistě bude hezký den, řeknu si....

Svatováclavský den mi přinesl potěšení, když jsem se po mnoha letech prošla místy spojenými s hezkými vzpomínkami. Kam se poděly bezstarostné dny prázdnin tak dávno prožitých u babičky,  na počátku padesátých let minulého století ? Asi jsem dětinská,  při každé zmínce mě do svých vln vtáhne nostalgie a já se nechám do minulosti unášet... Aspoň na malou chvíli se vrátit do toho času a

"Babíí, koukej co jsem našel cestou ze školy, představ si, že ležel na kolejích na zádech " říkal mi vnuk a na dlani mu leželo malé pichlavé klubíčko. Ještě dodal : "To ho tam musely položit ty dvě holky, co šly chvíli přede mnou, on by si přece na tu kolejnici sám nevylezl. a takhle na záda nelehnul". No fakt, byla to záhada. Tak mu pomůžeme, je maličký a zimu by nejspíš nepřežil.