Zastav se a nespěchej, človíčku....

Na adventním věnci, ať už je jakýkoliv, jsi dnes rozsvítil první svíčku, a snad dopřál sis pro sebe chvíli klidu.  

Možná jo, možná ne....

Den za dnem běží

Copak nám dnes telka nabídne ? Musím se podívat, něco zajímavého pro mne tam možná také bude !

Jé, koukám, že bude SuperStar ! Já chci být taky hvězdou, tak to abych už

Podle kalendáře paní Zima zatím jen zlehka nabírá dech, a lehounké obláčky na plátně z azuru vystřídala, tak jako dnes, těžká šedivá deka.  Královna sněhu a ledu má také své právo na jí určený čas, a jak už to u žezla bývá, má své příznivce a i ty, co ji nemusí. Troufám si odhadnout,

Celý čas, od jara až do včerejška, si nečinně hověl venku, před deštěm, větrem i slunkem, schovaný pod plachtou. Po zimě musel z přístavku u kůlny na vzduch, uvolnit místo, abychom  při zahradních posezeních mohli přístavek používat podobně, jako malou  letní kuchyni.  "Je potřeba uklidit hybrid, dřív než přijde sníh",  zavelel včera můj muž. A tak se rozběhla úklidová

Tuto úsměvnou příhodu mi vyprávěla Jarča, řeknu vám, že si to setkání s děvčátkem předškolního věku umím docela živě představit. Je známo, že malé děti jsou bezprostředně zvídavé...Tu neznámou holčičku zaujalo, co se to u cesty děje . Tady je následný rozhovor :

H. 

Když se probouzelo nedělní ráno tak srpek měsíce jasně zářil, i pár hvězd ještě svítilo.... Možná bude při východu slunka zajímavá podívaná, kterou mám tak ráda.  Vzala jsem foťák a šup ven, do ranního ticha, že si tu nebeskou podívanou užiju.  Ale od Ještědu vítr hnal tmavé mraky, to nebudou

První listopadové nedělní odpoledne  u viaduktu v Novině. Je hezký slunečný den, kolem příjemný klid,  jen spadané listí šustí pod nohama, kdybych tak mohla zastavit čas... Ale já si pár momentů donesla domů, tak jak jsem si je vyblejskla, s modrou oblohou nad hlavou. Kdoví, možná jsou kýč, řekl by zasvěcený, možná jo, možná ne, kdoví.....

" Možná budu v novinách !" hlásil  Matěj , jen co otevřel dveře po návratu ze školy. "Jak jsi na to přišel ?" ptám se zvědavě.   Napadla mě souvislost se slavnostním otevřením přístavby školy, kam jistě zavítala i média.  "Jo, babi, mě a Adriany se ptala nějaká reportérka, asi byla od novin, a taky chtěla vědět jak se jmenujem." A hned druhý den

Včera, krátce po poledni, když jsem přišla na naši zastávku MHD, slušně pozdravím starší neznámou ženu, sedící na lavičce. Po očku po ní pokukuju, je sportovně oblečená, na zádech batůžek a v rukou plnou tašku hub,  a co chvíli do ní láskyplně jukla. Samé podhříbky, hnědáčky nebo panské, jak se jim různě říká, pravda, po deštích trochu omáčené, jak jsem si kradmým pohledem všimla.  "Koukám

Jdu loukou od "Rusáku" dolů, a na cestě zahlédnu tetu  z "Druhého konce" jedné vsi, tak  důvěrně známé a malebné, jak ji mám schovanou ve vzpomínkách.  A  jak tak kráčím podle plaňkového plotu, co to nevidím ? Irenka, v zemi až po ramena, cosi dole kutí - "ahoj, co to tam děláš ?"  ptám se zvědavě.. "Mám tady lednici, tak si ji čistím",