Trable s hybridem.

Celý čas, od jara až do včerejška, si nečinně hověl venku, před deštěm, větrem i slunkem, schovaný pod plachtou. Po zimě musel z přístavku u kůlny na vzduch, uvolnit místo, abychom  při zahradních posezeních mohli přístavek používat podobně, jako malou  letní kuchyni.  "Je potřeba uklidit hybrid, dřív než přijde sníh",  zavelel včera můj muž. A tak se rozběhla úklidová akce, pro každého z nás nějaká práce byla,  třeba přetřídit jablka, odnosit do sklípku, uložit všechno to zahradní nádobí, a tak dál ... Hotovo, vše uklizeno, volný prostor připraven, tak nastartovat a jedem !

Už se pomalu šeřilo a hybrid si trucuje - ne, já pod střechu nepůjdu !  Všechna snaha marná, jen co motor naskočil, dva, tři metry dopředu, a škyt ! A když  večer už tma pohltila, tak to moji hoši vzdali, že ráno moudřejší je večera... Pršelo v noci, pršelo ráno a stroj  se v dešti pořád vzpouzí,  - nechce se mi,  já sám nikam nejedu !  Nechceš ? No tak my ti pomůžeme....Neměli jsme na vybranou, než do kůlny ho dotlačit !

Tenhle stroj si před lety postavil muž, a tak si ho hybridem pojmenoval.  A i když prakticky u domu nemá žádné  využití,  přesto na něm lpí. No, chápu ho, a nedivím se, že se svého kutilského výrobku  nechce zbavit.  Chápu ho plně, ani já bych dnes už  čtyřicet let starou borovici nenechala pokácet, vždyť  jsem ji tenkrát sama u domu  sázela.....