Ještě dneska mám první podzimní prázdniny a místo abych někde na louce pouštěl draka, ležím a pokašlávám, měřím si teplotu, popíjím čajíček na průdušky, jako naschvál mě virosa skolila,  pořádná otrava je to ! 

Babča mi říkala - "vidíš, to že ve větru na chvíli ani pusu

Ne, na vrchol Ještědu mrakem zahaleného, to opravdu neběžím, i když být  tam nahoře a dívat se dolů, byl by docela bezva cíl, mnohem lepší, než jsem si o víkendu dala. Hotovo, splněno ! Zahradu jsem celou už uhrabala,  včera jsem dílo dokončila.  Ostříhala odkvetlé květiny,

No jo, mohla bych tvrdit, dneska jsem splnila plán !  Samozřejmě pracovní, v zahradě, jak jinak.... Makala jsem jako ta údernice, ale ať zase moc nepřeháním, chvíle na kávu se při tom taky našla. Přála jsem si novou švestku, Čačanskou lepotici. Mám ji, synek mi ji daroval. A aby nebylo jen u jedné, dostala jsem ještě druhou,  honosně nazvanou Stanley. Sama jsem pro výsadbu

Jo, právě teď mám chvilku pro sebe, uvařila jsem si  kávu a ten včerejšek si tady připomenu.....

Včerejší ráno slibovalo, že bude hezký den a to mne tak naladilo, to bude fajn !  Hned po poledni, když jsem přivedla Matěje ze školy, musela jsem do města.  Chvíli jsem čekala na zastávce a o kousek dál, ve větvích mladých osik vesele poskakoval vítr a nažloutlé listí schazoval

Je fakt, že člověk by na očích neměl mít klapky, ani uši zacpané mít, měl by si prostě všímat čehokoliv, neměl by být lhostejný ani k tomu, co se kolem děje. Jenže někdy i ten dobrý záměr, podaná ruka, může se obrátit i proti  tvé snaze a dobré vůli. K této úvaze mě přivedl poslední článek  NeWold, který mi připoměl něco, kdy jsem chtěla komusi pomoct....

Je to už dost roků zpátky,

Jedna paní povídala....mohla bych napsat hned v úvodu, ale žádná báchorka to není, je to fakt !  Napíšu tak, jak jsem vyslechla, od jedné přepečlivé příbuzné,co už má za sebou sedm křížků, a  která se ze všech sil snaží mít v domě i kolem všechno "vystajlované", nenechá napospas vůbec nic, kam se na ni hrabu....I stalo se nedávno, v podzimním čase, že chtěla naposled

Občas sebou beru ven i "šmejdíka" -/prachobyčejný foťáček/, jen tak ho strčím do kapsy, co kdybych cestou potkala něco zajímavého ? A jak už jsem tu psala, ráno před osmou  vodím prvňáčka do školy,a  před obědem stejnou cestou  mašíruju k té škole znova... I na

Obyčejný sobotní den, tak jako každý jiný.  Běžné každodenní práce v kuchyni a kolem, no, nic zajímavého to není. Mlhavé ráno sluníčko nevěštilo, přesto se oteplilo a bylo by hezky na procházku.  Mám, nemám jít k lesu po obědě, až udělám všechnu tu práci ?  Stromy se oblékají

Dnes asi budu protivně moralizovat, ale nedá mi to, abych se o něčem nezmínila, totiž o tom, že děti venku vůbec nezdraví. Ti, kteří mohou porovnávat to co bylo dříve a co je dnes, mi možná dají za pravdu. Nemám na mysli rušné město, ulice plné neznámých lidí, tam je to jiné, než tady, na venku. To co nám rodiče 

Tak nám to všechno nějak rychle uběhlo. Možná jsem měla jiné představy,ale tak už to bývá. Když chcete, aby bylo hezky, tak je počasí ošklivé, jako natruc, a když je dlouho parno, přejeme si déšť....Jo, už je po sezoně, teď mám na mysli tu houbařskou. Že jsem si ji neužila, skoro se divím, že mi to vůbec nevadí.  No nic, aspoň mám vzpomínky na dřívější časy, když  jsem vášnivě houbařila,

Na začátek něco pro zasmání, ale i to by se mohlo ve skutečnosti stát....

Jisté mamince se najednou narodila paterčata, všech pět dětí jsou holčičky.

Mají se čile k světu, maminka je zdravá jen lékaři zoufale bojují o život otce....

To byl jen pokus o vtípek

Jo,

Dnes jenom krátce, jestlipak uhádnete co jsem to vyfotila ? Svrbí mne jazyk, že vám trochu napovím, ale ne, nenapovím, to by žádná hádanka nebyla ! Tak, kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku co je........?

Tak nějak se v těchto dnech cítím - jako když sedíš v malé loďce na rozbouřené řece, a vlny tě nesou dál a dál, od břehu k břehu a nikde se nezastavíš.... Ale teď skutečnost, prostě jen nestíhám, tak proto jen takové přirovnání. Hned s prvním říjnem, ruku v ruce, k nám přispěchal i nevítaný

Na ten den jsem se těšili už pár dní předem, byli jsme nedočkaví, jaké to bude, když se nám jedna sestřenice vdává.  Já, Kryštůfek, jsem se taky snažil moc nezlobit, chtěl jsem mít taky nějakou kravatu, jako měl Máťa. Jo, babča mi nutila motýlka, že mi prý bude slušet, pořád říkala, že i Karel Sch. ho nosí, a ještě někteří slavní, co bývají v televizi...Ne, já chtěl kravatu, jako Máťa, tak