Jó, časy se mění....

Dnes asi budu protivně moralizovat, ale nedá mi to, abych se o něčem nezmínila, totiž o tom, že děti venku vůbec nezdraví. Ti, kteří mohou porovnávat to co bylo dříve a co je dnes, mi možná dají za pravdu. Nemám na mysli rušné město, ulice plné neznámých lidí, tam je to jiné, než tady, na venku. To co nám rodiče  "vtloukali" do hlavy - když potkáš dospělého, slušně pozdrav - to se tu  v dnešní době nějak  "nenosí". Čím to je ? Nevím, ale už jsem si všimla, jak chodívám s Matějem ke škole, že žádné dítko k pozdravu pusu neotevře, je mu zatěžko vyslovit jenom dvě slůvka -dobrý den.  Jó, časy se mění...Nevím, jak  je to jinde na vesnici, tam dítko dospělého možná pozdraví, tady má podíl nedaleké město a rozdíly se stírají. A co učili nás, i Matějovi stále připomínám, že tady slušně pozdravit,  je věc zcela normální.

Tak tohle téma trošičku odlehčím, ale toto je také pravdivé, je to jen vzpomínka malá:

Za mého dětství jsme do města chodili zřídka, jen když to bylo nutné. Pěšky, lávkou přes potok,  přes louku nahoru pěšinou k silnici, kolem hangárů u letiště, kolem Opičáku, až k prvním domkům na okraji.Byl to kousek cesty, nikoho jsme nepotkali, snad ani jediné auto. Přešli jsme most přes želenici, kolem krámku "U mostu", stočili se uličkou na městský chodník dolů a začali víc lidí potkávat. "Dobrý den, dobrý den, dobrý den, dobrý den......každého jsem slušně pozdravila, když už to bylo snad po dvacáté, maminka nevydržela. " Tady nejsi u nás na vesnici, přece nemůžeš ve městě každého zdravit, vždyť ty lidi ani neznáš, to by ses "uzdravila"...!" No jo, byla jsem  z domova i ze školy k slušnosti cepovaná