Jo, právě teď mám chvilku pro sebe, uvařila jsem si kávu a ten včerejšek si tady připomenu.....
Včerejší ráno slibovalo, že bude hezký den a to mne tak naladilo, to bude fajn ! Hned po poledni, když jsem přivedla Matěje ze školy, musela jsem do města. Chvíli jsem čekala na zastávce a o kousek dál, ve větvích mladých osik vesele poskakoval vítr a nažloutlé listí schazoval dolů. Jak se tak dívám napadlo mne, za pár dní budou už stromy holé, jejich barevná paráda bude pryč. Musím dnes k lesu, musím, přepadla mne po lese náhlá touha, ta modrá nad hlavou mě tak láká, až přijdu od zubařky, na procházku lesem vyšlápnu si... "Matěji, chceš jít taky ?" - otázka byla zbytečná. Věděla jsem, že i on, tak jako já, do lesa vždycky rád půjde....
Příslib včerejšího rána...
A tady už je odpoledne, tak se trochu projdem...
Jenom tahle jeřabina mě zklamala, kde jsou ty rudé korálky, kterými bývá každý rok ozdobená ? Asi ptáci je už sklidili....
Z louky "na Běloušáku" , nad naší vesnicí, bývá pěkný rozhled....
Včera bylo krásné včera, přímo jezerní den, jak říkává Irenka, a dnes je dnes....Modrá je fuč, nad hlavou jen šedivá deka, jen místy maličko roztrhaná...