Tak nám to září uběhlo, ještě den a je tu už říjen. Pak listopad a prosinec, to nám to letí !  Kvalt času přibrzdí jen měsíc leden, opravdu nevěříte ? No tak se koukněte, že máme se na co těšit....

Jejda, ten studený leden, ten bude dlouhý, brrrr, už teď je mi z toho zima !

Obloha v azuru a sluníčko hřálo, ta první podzimní sobota lákala k výletům do přírody. To by bylo bezva...na to však holka zapomeň, snad někdy jindy vytáhneš paty z domova. Co se dalo dělat, na prvním místě byla v plánu zase jen práce. Jasně, že jsem vařila a také koláč pekla, mužští zase vyklízeli kůlnu, jejda, tam bylo zase krámů ! Co se tam všechno vešlo -  zahradní

Že je to potřeba, to už dneska ví i Kristýnka, hned po té příhodě, co ji potkala nedávno ve městě. To bylo tak : S plnou taškou nákupu čekala na zastávce, než přijel autobus, tak si tam sedla. Městský terminál, tam je vždy lidí, hotový mumraj, jak na Karlově mostě. Lavičky u zdi budovy nabídnou posezení, pokud jsou některé volné. I sedla si Kristýnka na jednu z nich, těžkou tašku s nákupem za sebe

Co Čech to muzikant se dříve říkávalo, myslím, že dneska víc platí - co Čech to houbař....Přiznám se bez okolků, že patřím k těm houbařům. Les mám ráda a přece jen, houby rostou především v lese. A ten náš les je letos tak skoupý, dnes byli jsme zase na couračce, našli jenom pár kousků, tak akorát na polévku.

Ten velký problém co vyvstal v některých místech na severu, tedy bílí a proti nim "otové", nutí běžného slušného občana k zamyšlení. Proč se to děje a jak se s tím vypořádat, proč ti, co se vychovat nedají, jsou jaksi u Romů v převaze. Že by geny, co se táhnou z jednoho pokolení na druhé a pak dál a dál? Nechci nic rozebírat, kdo oči a uši má, tak na to -proč?  si jistě odpověď

V televizi běží známý soutěžní pořad Prostřeno, občas se podívám a jedno už vím, že bych v něm zajisté neobstála.  Ale copak chci s někým soutěžit ? Ne, ne, jen to ne, a i když přijdou k nám hosté, všichni jsou z rodiny, nikdo to neřeší, že není slavnostně prostřeno. Rádi se scházíme jen tak prostě, na zdravém vzduchu, pod altánem, kde se fajn povídá, k tomu něco pojí i popije, a k tomu se

Po včerejším rušném dni jsem si teď dopřála chvíli ranního klidu, jenom tak, pro sebe, než se dům probudí do života. Jenže čas nezastavíš, ten rychle pádí, jako ty mráčky, které větřík nahoře odkudsi přihání.Jo, bylo tam po ránu vymeteno, jen červené šmouhy nad horami, právě tam, kde slunko vstávalo, teď modrou překrývá lehounký našedlý mušelín...ale je neděle a to je prima, souhlasíte ? 

Tak hoši, co bude, právě jsem se zeptala, podle včerejšího plánu chtěli jsme dneska do lesa. No a hoši - dědouš a Máťa najednou nevědí, kopce jsou v mlze a nebe jak deka celičké šedivé.  No, Maťulka říká, babi půjdeme - mám připravenou novou čepici s bleskmekvínem, burákem a ještě nějakým modrým autem, to nevím jak se jmenuje, a taky starý šusťáky a bundu, a babí, vezmu si holínky... 

To se tak někdy říká - až se zima zeptá, co jsi dělal v létě ?... Já směle prohlásím, že jsem se snažila jak jen to šlo,  i když  se mi kolikrát zrovna moc nechtělo, věděla bych o lepším povyražení. No jasně, snažila jsem se, zavařit okurky, fazolky, do sklenic lečo, zrovna dneska jsem si pohrála s rajčaty, a přitom venku bylo tak hezky ! Jak načechrané mraky plují si odkudsi dodaleka,

Jsme dva malí kluci, možná nás znáte,  bratránkové,  Matěj a Kryštof. A včera jsme měli akční den, jaký jsme ještě nikdy neprožili. Byla u nás první pouť, kterou pro děti pořádal spolek místních optimistů, no akce jako hrom !  Už od rána bylo na hřišti veselo, sluníčko hřálo, co si víc přát ? Byli jsem oba natěšení, aby ne, zvědavost nás poháněla co všechno tam zažijeme.  Zklamání