Už druhý den prší, doslova leje a bez přestání........

Hledám slova a hledám marně, nevím jak bych to dneska napsala. Můj plán je v tahu, od rána prší a nějaká prázdnota se do mysli vkradla. Ty první podzimní dny mě tak nějak naladily, sluníčko svítilo s příslibem pěkného víkendu. Už jsem si malovala, jak celou rodinku vytáhnu ven, třeba jen kousek za humna, jak se oba vnoučkové proběhnou a jak nám bude pospolu fajn. Ale zákon schválnosti - ten funguje

Asi je na tom hodně pravdy, ale ono to člověku nedá a ve vyjetých kolejích jede si dál... Zvyk je prostě jak železná košile, no, jaké si to uděláš, takové to máš. O čem je řeč? Den byl krásný,  k toulání přírodou jako stvořený a já tak jako včera, ryla se v zemi a lopotila.  Jistě mnohý si řekne, no, pěkná nuda, tak tohle bych určitě nedělal.... Ale ten zvyk - má pevné kořeny v

Vstala jsem časně, na obloze ještě svítily hvězdičky, to bude určitě hezky a tak mě to do lesa naladilo. Jen ještě přesvědčím dědouše a jdem ! Cosi jsem hledala v souborech fotek a ještě jsem na něco narazila-jasně, na ty naše kočičí kluky ! Psala jsem o nich už včera, tak dneska jen maličko přidám, neboť jsem v myšlenkách v lese... Jo, ti dva mrňaví chlupatí černoušci se včera najednou objevili,

Včera celý den pršelo ani se nechtělo ven.  Ale musela jsem, nakrmit slípky a dát snídani černému koťátku co se u domu drží. A ono nikde. Když klapne branka ke slípkám, vždycky odněkud vykoukne a čeká co dám. Chytit se nedá, tak jako jeho mamina, která má osud bezdomovce. Už jsem tu o nich také psala, co s nimi bude přemýšlela. Bylo jich 5, květnových mláďátek když je sem mamina přivedla.

Jeden můj známý mi zjara dal sazeničku dýně. Semínka si přivezl z Kapského Města, -prý je nějaká zvláštní, povídal. Tak jsem ji vsadila na kompost a nějak  pečlivě o ni dál nestarala. Ale přece jen ze začátku, honila jsem od ní slimáky, aby ji celou nezbaštili.

A dost !  Zní to až výhružně, ale to se jen zdá. To jsme si řekli po včerejšku, když jsme se vrátili navečer z lesa. To máte tak- jak se kolem poledne trošičku vyčasilo a nepršelo, táhlo nás to všechny tři k lesu.

To že je léto ? Sluníčko marně vyhlížím, okolní kopce pod tíhou mraků, teď venku je tmavo, nevlídno, do duše vkrádá se nějaký splín....nemám slov...Ale zrovna se probouzí malý Matěj, ten je jak sluníčko, tak  nálada pokleslá jistě se spraví, on babičku tesknit nenechá.....

Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje.....Co se dál v té písničce zpívá, neberu doslova.  Jenže teď je mokrá, přemokřená,sednout na ni, nebo lehnout, no to by to dopadlo !  

Jdu vám takhle po ulici, koukám kolem a co nevidím ? Prostřený stůl jen se posadit a hodovat. Ale má to háček ! Jen se podívejte - stůl jako pro obra a co to menu ?  Snad kdyby to byla hlava vepřová, ovarová, tak možná....