Cib, cib, cibulička....chce se mi notovat když se dívám, jaká mi letos ze semínek vyrostla. No co, cibule, to snad není žádný zázrak ! - můžete namítnout. Cibuli sázím každý rok, pěstuju ji ze zakoupené sazečky ale úroda nebývá pokaždé stejná. Někdy se sazečka nevyvede a když  cibule nenarostou, a člověk se nemáhá jak jen může, tak to fiasko ho  opravdu naštve. Letos to zkusím ze semínek,

K tomu netřeba většího komentáře -  nechte mě být, já to chci zkusit, já si chci také zahrát ! Já přece vím, co se s tím dělá....

Počkej bráško, až povyrostu, tak tě ve hře porazím !

Na Zahradu Čech, do soutěže o křišťálové jablko žádné z nich nepoženu, nemělo by šanci.  Na to jsou jiní machři, co se se svými jablůňkami možná i mazlí a věnují jim co největší péči. Já se držím při zemi a rok co rok se těším, že přece jen nějaká ta  úroda bude. Tak jako loni jsou jabloně opět obtěžkané a jejich biojablíčka se sklizně už brzo dočkají....

No jo, chytejte motýla objektivem, když se mi zdá, že na mé kvítí nějak zanevřeli, že  letos jich tu  vidím  poskrovnu a přitom si kytky můžou  vybírat ! Na cinie jako by netrefili, i když vím, že je milují. Číhala jsem aspoň u komule, pojď motýlku pojď, že mi radost uděláš?

Ještě jednou se tu musím zmínit o houbách. "Nechceš s námi jít na houby ? Přijde Líba a Jindra by nás hodil autem k lesu" - zlákala mne sousedka. Stačilo mě popíchnout a houbařská vášeň překonává všechno to, co by mohlo být proti..... Ráno jsem si přivstala, měla jsem v plánu upéct štrůdl, na odpoledne se ohlásila návštěva. A do oběda bychom mohly být doma, obvzlášť když pro nás Jindřich

Jo, nadešel  správný čas a už rostou !  Jen musíš vědět, kam jít.  No přece do lesa a když se budeš pořádně dívat, určitě o nějakou zakopneš, snad nebudou všechny "vyluxovány" od druhých houbařských nedočkavců. Kdybych tak mohla nahoru, do kopců, to by bylo jiné, ale co bylo, to bylo.....už jsem se smířila.....Ale mám radost, že malá Terka "houbaří", asi to má 

To je fakticky záhada, proč se u našeho domu zjevil další kočičí chlupáček a nechce se hnout, co ho k nám přitahuje,  už  ten jeho pohled za oknem cosi naznačuje...

Pátrali jsme po okolí, nikdo ho nehledá, nikomu nechybí, to je ta záhada !  Má na krku obojek proti klíšťatům

Šla jsem popřát Drahušce, se kterou jsem kdysi pracovala, se kterou se dodnes vídám, které si vážím, kterou mám ráda, kterou dobře znám už dlouhá léta, kterou jsem poznala jako velmi obětavou, která je skromná, která....se nevdala, neměla vlastní děti, která se postarala o své rodiče, pomohla rodině sestry, a tak šel dál ten neúprosný čas...Mám jistotu, že tohle si Drahuška nepřečte, ale že ji

Tak čistý azur dnes na obloze není, právě teď mi prudce na okno bubnují velké dešťové kapky a někde poblíž  rachotí hrom a k zemi se níž a níž tlačí těžká a šedivá deka....

Ty neplodné osobní úvahy, že lepší je slunko než když  obloha s hromovým doprovodem  roní své slzy , 

Možná, ale já na to přijít musím, co jsem to za Ještědem  zahlédla cestou z jedoucího auta. Kochala jsem se výhledem po okolí a naší známou dominantou z  té odvrácené strany. "Jé, koukejte, není to  Červený kámen, ta vyhlídka, co jsme k ní tehdy došli a pro velkou mlhu  už na ni nevylezli ?  Jestli můžeš, prosím, na chviličku mi zastav, já bych si to chtěla vyfotit",