Nevím proč mám toto známé rčení tady na blogu jako motto - asi se mi líbilo.  Tak dělej, dělej...nojo,  co pořád máš, živote můj, vždyť já se přízemně každý den snažím !  Po vyjeté koleji, jede můj vlak, nestaví nikde, až jednou zastaví na konečné, můj život je v něm pasažér...No nic, už nebudu to rozvádět.

Krátce po poledni, když jsem naložila pár

Celý týden si užívám šestiletého vnoučka Kryštůfka, a že jeho bratránek Matěj není doma, nemohou řádit spolu, to by si na zahradě sami dva vystačili, to by bylo rodeo !  A počasí nám přálo, jako na objednávku, bylo slunko a teplíčko.  "Mohli byste odpoledne přijít, Kryštof by mohl

To tedy nechce, a zrovna tady u nás, v kraji, kterému se někdy právem říká "nočník Evropy", neboť tu pršívá docela často. Na to tvrzení jsem nepřišla já, ale už kdysi dávno to vyslovil jeden můj učitel zeměpisu na základce, a já dávala pozor, abych ten výrok nezapoměla. Jenže teď kápnout nechce, nechce nám zapršet tak akorát, máme tu sucho a vyprahlo, je pořádné letní vedro

Vím, budu se opakovat, už pokolikáté ? Že každé ráno, den co den, zdvihnu havu a pohlédnu tam nahoru, chvíli se dívám, a své myšlenky nechávám tiše plynout a vznášet se k nekonečnu oblohy. Mám nejradši blankytnou modř, kdo by neměl, za ní vzápětí přichází sluníčko, kdo

Jo, brambory...Už kvetou, a nať bohatých keřů už typicky voní, a na úhledné políčko se hezky kouká, to je pravda. Ale ten všudypřítomný plevel se nedá, pěkně se v hustém bramborovém  porostu krčí, maskuje a schovává, takový příživník je to !  Co jiného zbývá, pryč s ním co nejdříve, než vykvete a své potomstvo  nakonec rozsemení. Včera zvečera jsem popadla pracovní rukavice,  šup

Nakoukla jsem do malé zahrádky pod okny jednoho domu a jen jsem zírala, skoro závistivě, že takové lilie nemám !

Jasně že důvodů k jásání bylo dost.  Hned zrána nás přivítalo slunko v příjemném červnovém dni.

A ten dnešní den byl navíc pro mnohé slavnostní, tedy pro školáky zajisté.

Už

To nám to uteklo !  Zítra ráno, před sedmou, na další dva měsíce zavolám naposledy - "Máťo, Maťulko, vstávej, škola volá ! "  A Matěj vyskočí, už to vidím - "Jupíí ! Babčo, konečně vízo a potom jsou prázdniny ! Já se moc těším !"

Tu cestu ke školní brance,  už  důvěrně znám. Jo,jo,  ve všedních dnech, co jsem se po ní našlapala, pokaždé

Na páteční spojení s pověstnou třináctkou nijak nevěřím, a ještě navíc s úplňkem, myslím, že to vše dohromady =  den, jako každý jiný....

A ten můj ? Proč nebyl příjemnější ? Jo, jaké si to uděláš, takové to máš

"Babí, natrhal jsem ty kytičku, vím že máš tyhle luční ve váze ráda,  raději než ty  ze zahrady..." řekl mi nedávno Matěj. Dobře mě zná, měl pravdu.  To kvítí na zahradě netrhám ráda,  to je tam prostě jen pro parádu, ono je jiné, takové honosnější...