S velkým nadšením na svou matku takhle zavolala dívčina na břehu jednoho rybníka. Ale hezky od začátku,  kdy a kde a proč. Před týdnem mi zavolala Jarča -"Chceš se s námi podívat k Šolcovu rybníku ? Jestli jo, za chvíli jsme u vás !"  Že každou podobnou nabídku s radostí přijmu, to už jsem tu na sebe nejednou práskla, popadla jsem foťák a už čekám u branky. Takhle na chvíli

Den byl jako malovaný a té jedné plánované akci tady ve vsi, přálo krásné počasí. Kolem kostelíka sv. Vojtěcha, o kterém jsem se tu v souvislosti s činností Spolku přátel Ost. již několikrát zmiňovala bylo docela živo, přestože nedaleko ve veseckém sportovním areálu probíhala rekonstrukce historické

Oboje jednou ranou - nejdřív jsem se nechala svézt a potom nakonec i svést, k čemu asi ? No jasně, jaro je tady  už mě to svádí, už mě to pohání....Nechala jsem se svézt do jednoho zahradnictví - "nechceš jet s námi se podívat ?", nabídla mi Jarča. Tak jsem se cestou kochala běžící krajinou, jak všechno v přírodě "poskočilo", za těch pár teplých dní. A pak jsem se nechala

"Jéé, teto, to je bomba, taková retroříkolka !" prohlásil nadšeně syn, když   při návštěvě u mé sestry zahlédl na dvorku to zrezivělé vozítko. Maruška nelenila - "jestli ji chceš, vezmi si ji, ta je už do sběru, je to starý krám, zbavím se ho ráda, je to rezavé, nemá to sedlo a kdo by na tom jezdil...?" Vracíme se domů ,synek září, a v kufru auta vysloužilá tříkolka.

Ó, já se mám ! Takovou "parťačku" bych každé babičce přála, žádná nuda a žádné zlobení s ní není, za jeden provaz táhneme, a já si to užívám.

Co já se všechno nedozvím, ani se ptát nemusím, a  bavím se její výřečností. V sobotu byla s rodiči v ZOO a jeden zážitek mi hned vyprávěla.

"Babičko,

Včera jsem zaslechla jak někde zpívá pila svou tak typickou árii, když  se kácí strom...

Zrak mě neklame, padly dvě  nedaleké břízy.

Asi někomu vadily,

Když trochu sněhu napadalo a dal se stavět sněhulák.....

Terka také pomáhala a pak chtěla se s ním vyfotit. No, stvořily jsme sněhulačku, "horkou jehlou spíchnutou".  "Babí, udělej jí dlouhé vlasy....."  měla přání Terezka. Ještě že nechtěla abych

Tři pěkné knížky co mi Hanka nedávno darovala v mé knihovně  ležet ladem nezůstaly, v krátké době jsem si je přečetla. Nejvíc mě zaujala ta poslední, u které jsem se opravdu pobavila. Název díla je výstižný, protože mladý a bezdětný strýček Rudolf se otcem i matkou proti své vůli skutečně stal. Na krátký čas měl na starost dva malé synovce, Hýtu a Batula, kteří prováděli různé kousky, samé

Celý týden byl tak mrazivý, že jsem si s Terkou netroufala jít ven, když tak odpoledne jen chviličku na zahradu, pustit slípky aby se rozběhly,  sem tam něco sezobly,  a  když je trávník  mrazem sežehlý do hněda, tak si našly lístky modřence a všechny vyštípaly. Možná že by zmizela všechna poupátka sněženek, kdybych je teď nezakryla  chvojím  z velké větve borovice,

Ve třech posledních dnech jsem se měnila jako chameleon, jenou jsem byla skutečnou babičkou, pak zase Ivanem, druhý den Jindřichem a dnes?  Dnes jsem pro změnu byla baba Jaga ! Původcem všeho dění je vnučka Terka a bystře mě hlídá, abych se v přiřčené roli nespletla, žádná zmýlená jí neujde. I ona se ale proměnila, jednou v Nastěnku, podruhé v Elišku, a dnes se vžívala do role Mařenky z perníkové