Adil | co život přináší

S velkým nadšením na svou matku takhle zavolala dívčina na břehu jednoho rybníka. Ale hezky od začátku,  kdy a kde a proč. Před týdnem mi zavolala Jarča -"Chceš se s námi podívat k Šolcovu rybníku ? Jestli jo, za chvíli jsme u vás !"  Že každou podobnou nabídku s radostí přijmu, to už jsem tu na sebe nejednou práskla, popadla jsem foťák a už čekám u branky. Takhle na chvíli

Oboje jednou ranou - nejdřív jsem se nechala svézt a potom nakonec i svést, k čemu asi ? No jasně, jaro je tady  už mě to svádí, už mě to pohání....Nechala jsem se svézt do jednoho zahradnictví - "nechceš jet s námi se podívat ?", nabídla mi Jarča. Tak jsem se cestou kochala běžící krajinou, jak všechno v přírodě "poskočilo", za těch pár teplých dní. A pak jsem se nechala

Ó, já se mám ! Takovou "parťačku" bych každé babičce přála, žádná nuda a žádné zlobení s ní není, za jeden provaz táhneme, a já si to užívám.

"Babičko,

Když trochu sněhu napadalo a dal se stavět sněhulák.....

Terka také pomáhala a pak chtěla se s ním vyfotit. No, stvořily jsme sněhulačku, "horkou jehlou spíchnutou".  "Babí, udělej jí dlouhé vlasy....."  měla přání Terezka. Ještě že nechtěla abych

Celý týden byl tak mrazivý, že jsem si s Terkou netroufala jít ven, když tak odpoledne jen chviličku na zahradu, pustit slípky aby se rozběhly,  sem tam něco sezobly,  a  když je trávník  mrazem sežehlý do hněda, tak si našly lístky modřence a všechny vyštípaly. Možná že by zmizela všechna poupátka sněženek, kdybych je teď nezakryla  chvojím  z velké větve borovice,