Velká louka pod lesem, poblíž mého oblíbeného starého jasanu, se v sobotní odpoledne proměnila na bitevní pole. Proběhla zde rekonstrukce historické bitvy z doby sedmileté války, té skutečné bitvy, která se tu někde poblíž odehrála 21.4. 1757. Jenže tenkrát bez diváků, a po tom urputném boji zůstalo na

Včerejší odpolední chvíle na mém oblíbeném místě, dál už beze slov......

KRÁSNÉ  POROŽITÍ VELIKONOČNÍCH SVÁTKŮ

A HODNĚ RADOSTI

Z PROBUZENÉ  JARNÍ PŘÍRODY

VŠEM  PŘÁTELŮM I NÁHODNÝM NÁVŠTĚVNÍKŮM

ZE

Sešlo se u nás několik dobrovolníků, kteří věnovali svůj volný čas, aby se zapojili do akce "Uklďme svět".  A že v té naší vsi bylo co uklízet !  Tu a tam malá černá skládka, v místech kam se tak nevidí, ojeté pneumatiky, rozbité umyvadlo, kanystry, sušák na prádlo, kusy rozbitých plastů, polámané zahradní křeslo a kdoví co ještě, v příkopech podle cesty odhozené pet lahve,

Vypadalo to, že to nehezké stvoření je skutečně  " v ouzkých",  zdálo se, že nevěděla kudy kam....Čekala jsem před tělocvičnou na Matěje a najednou vidím, jak se pořádně naducaná ropucha snaží postavit na zadní a předními šmátrá po skle dveří, je při tom tak zmožená a neohrabaná.  Říkám si, kde se tu vzala ? K potoku je to sice kousek, ale musela  přes silnici, je

U jednoho starého plotu stála taková krasavice, ještě dost mladá, měla bělostné a štíhlé tělo......A za čas v tom místě , už do plotu vrostlá, někomu překážela, tak moře krvavých slz  nakonec uronila......

Uzavřel se březen, už je za ním tečka.  Přišel k nám duben a že my za kamny ještě budem ? Ne, ne, nebudem !  Že venku je jaro v plném proudu, časně zrána už ptáčci prozpěvují, tak sedět jen za kamny by bylo jen plané lenošení.....

Kdyby se člověk měl neustále kontrolovat, to je někdy fuška !  Když pak jednou něco neuhlídá, tak jako se to přihodilo mně. Málem veřejné pohoršení to bylo, kdyby jen to, hrozila i pokuta. Možná někde v koutku seděl  bazilišek , kiš, kiš, bábo, patří ti to, chi, chi, jen se zapoť ostudou !  Scenář mé příhody je zcela běžný -  autobus MHD, plný cestujících. Nastoupím, cvaknu

Včera odpoledne jsem měla možnost se projít známou a hodně starou lipovou alejí, ta mne pokaždé přitahuje, nejen pro mohutné stromy, které pomalu řídnou a odcházejí, ale možná i pro vzpomínku, že jsem tudy kdysi, jeden krátký čas, jezdívala na kole za prací.  Od té doby něco mohutných stromů už ubylo, ale jiné se statečně drží.....

Občas mne navštíví přítelkyně Hanka, abychom si "protáhly huby", jak s oblibou říkává.  No, bez mučení se přiznám, že nejvíc si ji jistojistě protáhnu já !  A Hanka nejezdí s prázdnou, vždycky mi něco přiveze, prý jen tak pro radost, a také prý proto, že mám dost místa....Třeba někdy kytičky do zahrádky, ale o těch dnes nebudu psát. Teď mi přivezla hromádku knížek - "proč