Adil | co život přináší

Mám se docela dobře, mají mě rádi, i když na mě občas hudrujou, že ve všem neposlechnu a dělám ty známé kočičí lotroviny, no řekněte, nebýt jich, to bych se unudil. Už mám zmáknuté všechny ty běžné zvuky, cinknutí příboru, ba i když do ruky někdo vezme nůž a zlehka s ním něco krájí,  kroky i klapnutí kliky, všimnu si, když se k venkovním dveřím někdo pohne, jsem rychlý a nachystaný, a oni

Všude kolem nás už leží sníh, na lukách i v lesích a nový chvílemi pomalu připadává, leden se loudal, tak únor zimu dohání. Z krmítek na zahradě rychleji mizí semínka slunečnic, každý den dosypávám, i rozkrojená jablíčka kosáci s chutí vyklovou, teď jim přijdou vhod. A kde si srnečky vyhrabou něco k snědku, když louky bíle zapadaly? Mají štěstí, kousek od kraje lesa je krmelec a ten nesmí být prázdný,

Možná to také znáte - nutně potřebujete něco najít, a ono to nikde není i kdyby jste to doma převrátili naruby. Tak od začátku - takové hledání jsem si včera patřičně užila. Máme bezvadný vysavač, je vážně výkonný, ale uvnitř se přetrhl takový řemínek, který tu výkonnost snížil.  Prý byl v krabici náhradní, svorně tvrdili  muž i syn. A kde je krabici konec, cožpak vím?  Je u nás

Ta prchavá chvíle úterního rána opravdu za to stála, tak se o ní chci podělit s každým, kdo neměl to štěstí aby se pokochal tak jako já.....Vím, že těch  různě vybarvených výjevů už  tu mám hodně, ale mně to prostě nedá, asi jsem "ulítlá", kdoví....

úterní