Jen dva dny a máme tu březen, ten už se hlásí čím dál víc. Ale žádné sněhové tání se nekoná, sníh leží místy jen v lese, drží se jenom nahoře, na kopcích. Ptáčkové po ránu vesele prozpěvují a i to sluníčko už vstává dřív. Dnes bylo hezky, ó jé ! Sněženky hlavičky vystrkují a narcisy v trávě tlačí ven špičky svých listů, kolik jich asi vykvete ? A keřík lýkovce také nezahálí, svá drobná kvítečka už ukázal dřív, to ještě maličko sněhu leželo, jemu to ale nevadilo, aby se jarně do růžova přizdobil. A tenhle čas nás ještě tak netlačí, nás, co zahradu máme a chceme se postarat, aby nám radost dělala a potěšila i oči jiných, tak se zatím jen rozkoukávám, co všechno tu na mě čeká, zvládnu to, nezvládnu ? No, uvidím.... Semínka rajčátek už jsem si zasadila, už se v truhlíčku ukazují jako předzvěst dalšího mého snažení. Já vím, březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, ale přece v tom dubnu nebudu sedět za pecí . To by byla ostuda !
Zima je fuč, alespoň doufám, předjaří mám raději....
