Všude kolem nás už leží sníh, na lukách i v lesích a nový chvílemi pomalu připadává, leden se loudal, tak únor zimu dohání. Z krmítek na zahradě rychleji mizí semínka slunečnic, každý den dosypávám, i rozkrojená jablíčka kosáci s chutí vyklovou, teď jim přijdou vhod. A kde si srnečky vyhrabou něco k snědku, když louky bíle zapadaly? Mají štěstí, kousek od kraje lesa je krmelec a ten nesmí být prázdný, ať lesní zvířátka nemají v zimě hlad....
Tak jsme si udělali procházku do lesa a nešli jsme s prázdnou, kluci nesli v baťůžcích na zádech sušené rohlíky.
Lehce prošlápnutá stopa nás k tomu krmelci bezpečně dovedla.
Tak zvířátka, tady máte nášup, koukejte !
No, už půjdeme, nebudem rušit, tak se tu mějte a trochu si pochutnejte !
Ticho je kolem, všechno je zasněžené, je to jako v pohádce.
U cesty, na kraji lesa kluky zaujala na tabuli mapa a na ní hledali místo svého bydliště. A z větví keře u protějšího domu jim k tomu zpíval černý kos.
