Sobota byla jako malovaná !  Zem sice promrzlá, avšak slunce se zahanbit nenechalo. Nebeská modř lákala pozdvihnout hlavu k výšinám,  jen tak se tou modrou pokochat, zasnít se, zatoužit po jaru....  A jak si tak v zahradě lelkuju, zahlédnu letadlo a slyším motoru zvuk - no jasně!  To určitě budou z letadla skákat odvážní parašutisti. Letadlo krouží a stoupá výš, tak zaběhnu

V tom dnešním mrazivém ránu na obloze kraluje ještě měsíc, až bude bílý den snad přijde sluníčko a to zažene splíny a dodá víc energie, alespoň doufám........No, jo, pořád něco chceme, pořád se na něco těšíme pořád máme nějaká přání,  však nejsme v tom sami - podívejte.......

Pokřik hurá, předchází nadšení z nějaké věci, nový den máme, asi zas bez sluníčka.  Ale ke mně přijede, před osmou, až zastaví auto u branky, převezmu ráda to sluníčko rozverné, dvounohé ....A bude mi svítit po celý den a když přidá se i to z nebeské báně, jak malovaný by mohl být svět....No, uvidíme. Kávu jsem vypila, nabrala energii, po noci plné podivných snů. O včerejším vítězství se mi

" Haló, haló, jste zejtra doma?  ozvala se včera švagrová Kristýnka,  jasně, že jsme,  - tak můžu přijet ?" "Těšíme se, přijeď, pokecáme, upeču štrůdl " hned  si plánuju..."Tak připrav hvězdu, spolu si zahrajem " povídá Krista, ta dobrá duše ví, že tuhle stolní hru doma nikdo se mnou hrát nechce, i kdybych na kolenou prosila...Možná až vnuci

Taková otázka - jak by asi mohlo být ? Den už se překulil do druhé půli a k naší radosti tma přijde dýl. Na nebeském ringu boj mraků se sluníčkem, mraky jsou v převaze ale sluníčko ze všech sil zápasí - teď je to nerozhodně.....A ve volném prostoru vítr si tančí,  v korunách stromů větve rozechvívá, chvíli divoce, potom zas lehce, to když chviličku při tanci odpočívá. Včera po ránu

ÚSMĚV  NESTOJÍ  NIC,

KAŽDÝ  HO  DRUHÉMU  VĚNOVAT  MŮŽE,

JISTĚ  NĚKOHO  MOŽNÁ  POTĚŠÍ  VÍC,

NEŽ  KRÁSNÁ  A VOŃAVÁ 

Musím se přiznat, dneska jsem byla docela "vyšťavená" - takový výraz teď zrovna frčí, nemýlím se ?   Ale to slovo se hodí víc k mladým, já to tedy řeknu podle svého - byla jsem prostě tak nějak vyčerpaná...Ale přežila jsem. Cože jsem přežila, že o tom píšu ?  No, hlídání obou kluků najednou, to byla fuška, na mou věru... Celý týden je doma Matěj, s ním je to v pohodě, ale

Venku je ještě přítmí, slunko zas nebude, i když do večera ještě čas, všechno se může změnit.  Jako tohle - měli jsme sněhu, všude bílo, stačilo náhlé oteplení a.... Což o to, já bych to brala, kdyby už přišlo jaro, ale ještě je únor a přece - únor bílý, pole sílí - no, tak uvidíme...  Protože v sobotu jsem nad hlavou žádné balóny vznášet se neviděla, přece ty jsem si původně nafotit

Vidět horkovzdušný balón a ne jeden, dokonce najednou víc pohromadě, vidět jak si lehounce plují po nekonečné obloze, na to jsem se těšila, takový nevšední zážitek...Měl totiž proběhnout 1.ročník prvního zimního setkání příznivců balónového létání.  Kde?  No, přece u nás pod Ještědem. Ta akce měla začít už ve čtvrtek, ale nic se nedělo, počasí nepřálo a pokus se nezdařil ani v pátek.

Před pár dny tu Hospodyňka pekla housky a jistě ani jedna nezbyla. Vždyť co se doma upeče tak se taky zbaští, aby ne, bez nadsázky, my ženské pečem přece z lásky !

Kynuté buchty s mákem, s tvarohem i s povidly, k tomu stačí

KOUKNĚTE  SE NA  TU  ČÍČU

NA  SÁŇKY  MI  VLEZLA,

A  MĚ  SEDNOUT  NEPUSTILA,  ANI  SE  Z  NICH  NEHLA  !

Tak začnu hezky od začátku... Kdo byl Baťa pro Zlín, to každý ví a jistě víte, kdo byl továrník Liebieg pro tehdejší Liberec ?   Vždyť textilní výroba už od konce 18. století dávala Liberci typický vzhled průmyslového města. Barvírnu příze zde už v roce 18O6 založil hrabě Clam -Gallas a ve stejných místech se kolem roku 183O rozrostla velká továrna firmy Liebieg - nynější Textilana O1.