Cvak, cvak foťáčku...

Venku je ještě přítmí, slunko zas nebude, i když do večera ještě čas, všechno se může změnit.  Jako tohle - měli jsme sněhu, všude bílo, stačilo náhlé oteplení a.... Což o to, já bych to brala, kdyby už přišlo jaro, ale ještě je únor a přece - únor bílý, pole sílí - no, tak uvidíme...  Protože v sobotu jsem nad hlavou žádné balóny vznášet se neviděla, přece ty jsem si původně nafotit chtěla,  tak aspoň tohle, přece se domů nevrátím jen tak, tak aspoň něco tady mám...

na kraji lesa potůček bublal, ty čisťé, pěkně ohlazené kamínky mě zaujaly, takové prosté - to já mám ráda...

a také stromy, ty mám ráda, obdivuji všechny ty letité, co s hlavou vztyčenou odolávají větru, dešti....

no, řekněte, není krásný ?

Ještě jedno kouknutí do cizí zahrady, nádherná lípa, co myslíte?

Dole naše rušné město a tady nahoře, pod lesem je božský klid...

Ještěd, s výškou 1O12 m.n mi připomíná krtinec přikrytý trychtýřem

já si tu procházku po svém užívala, na sjezdovce si zas jinak než já, užívali lyžaři...

jestli sem zabrousí "jejdatojemivěc" tak tady jsou dráty, schválně jsem jich několik zvěčnila....