Matějův den.

Sobota byla jako malovaná !  Zem sice promrzlá, avšak slunce se zahanbit nenechalo. Nebeská modř lákala pozdvihnout hlavu k výšinám,  jen tak se tou modrou pokochat, zasnít se, zatoužit po jaru....  A jak si tak v zahradě lelkuju, zahlédnu letadlo a slyším motoru zvuk - no jasně!  To určitě budou z letadla skákat odvážní parašutisti. Letadlo krouží a stoupá výš, tak zaběhnu domů, pro foťák. Motor na pár vteřin utichne a potom hup, hup, hup, za chvilku lup, lup, lup  , to jak se ty tři padáky otevřou. Dívám se s hlavou  zakloněnou, jak barevný baldachýn proud vzduchu unáší, chvíli dokola tančí a k  zemi se snáší....to musí být odvaha, vyskočit z letadla ! Bleskne mi vzpomínka, dříve, když měli padáky kulaté, nevím čím to, ale mnohdy ten odvážný na stromě skončil, někdy i v lukách, dole za zahradou /Irenko i za vaší, to je jasné/, a my děti, běhaly jsme a sledovaly jak se ze zajetí provazů dostávají...Teď pěkně přistanou na letišti, i když větříček zavane, prostě dnes to jsou machři!

Tak nádherná modrá byla včerejší obloha, na ty dva odvážné koukala jsem, ten třetí mi v předstihu za stromy zmizel/ vzdálenost ode mne, odhadem kilometr/

Den začal hezky, sluníčkově, a Matěj těšil se, to se ví.  Měl v týdnu svátek, tak sešla se početná rodina, popřát mu s dárečkem, posedět u kávy, popovídat, tak jak to v rodinách většinou bývá....

Matějův den plný překvapení

Ten dort jsem pomáhal dělat mamince, moje maminka ,ta to umí !

A teď mi ho návštěva sní?  Ale ne, to mě nevadí, to jen babička chtěla abych se usmál, prý abych byl na fotce hezký kluk ! Ach, jo fotit se na povel?

Já raděj trochu taškařice....

Kuk babi, to jsem přece já....