Kdybych dnes potkala kominíka, fakt bych si na něj sáhla, vůbec bych se nestyděla, jen chytit se za knoflík by mi nestačilo,  pořádnou porci štěstí potřebovat budu. .....

Už jen dva dny a nakráčím tam, kam se nikomu nechce, tak trochu vím co mě čeká, osud mám zpečetěný.

Kdyby lidskou řečí mluvit uměly, tak bych uslyšela přesně tohle - óóó, to je rozkoš, óóó ....!!  Mrazy polevily a že dnes ráno bylo těsně pod nulou,a ruce mne nezábly, nespěchala jsem do tepla domova a svým slípkám věnovala trochu víc času. Pšenku do zobáčku, čistou vodu a nějaký ten zbytek z kuchyně jim dávám denně a že dovedou pod sebou pod venkovní stříškou  našlapat a nadupat, natož

Malá Terezka má kamaráda.

"Bobííí, Bobííí "- volá na chlupáče,

on  ve střehu  čeká

a hned s radostí skáče.

Za kuličkou, za provázkem,

někdy také za ocáskem

a mrská s ním tam a sem,

a na lumpárny myslí jen.

A

Měla jsem podivný sen. Octla jsem se na hřbitově, kde odpočívá můj děda s babičkou, teta a strýc a ještě dva příbuzní, společně v rodinném hrobě. Vejdu bránou a zabočím do uličky, projdu ji celou  a náhrobní kámen s vytesaným písmem  nespatřím...co je, co se stalo, kde je ?...přece

Také u nás, tak jako jinde, včera  probíhala tradiční akce - Tříkrálová sbírka. Ráno bylo mrazivé, ale slunko se chvíli snažilo aby den byl trochu veselejší, i ten studený vítr dal pokoj, aby ti králové příliš nepromrzli a celou svou cestu se zdárným koncem prošli.

"My tři králové

Jasně, je to tak pokaždé, v létě nebo v zimě, že tam kam vítr běží, tak tam mraky jdou......

A zas ten můj každodenní ranní pohled z okna -   Jéje, to se valí sněhová

Když se psal rok 2016, byla by z něj kniha, s bohatým dějem, někdy veselá, někdy smutná a možná místy unavující a možná i nudná.....Možná v ní časem  ve vzpomínkách zalistujem a raději si vyberem jen ty stránky veselé, nebo ji možná jen naposledy zaklapnem a vracet se k ní nebudem,  a  tečka...... Chtěla jsem si za ním udělat závěrečnou fototečku při malé odpolední procházce, a to

Mám plnou krabici vánočních přání a i ty letošní si k nim přidám, občas mne přepadne nostalgie a já se v nich jen tak přehrabuju a tak nějak vzpomínám na upynulý čas.....Dnes klasická přání na pohlednici ručně psaná válcují tak rychlá spojení, že přáníčko dojde rychlostí blesku, nebo než bys řekl švec

Také to slyšíte ? Ťuk, ťuky, ťuk , kdopak nám to klepe na dveře, no přece Vánoce !  Tak si je v pohodě užijte, zvolněte a žádný stres, pokud do Štědrého dne všechno do puntíku nestihnete. Těch pár dní uteče a znovu -  ťuk, ťuky, ťuk , pusťe mě dál  -  a žezlo převezme nový rok....

Vážně mě zrovna nenapadá jak bych dnes svůj příspěvek nazvala - možná matka s dítkem u prsu ? - ne, to by bylo divné přirovnání, i když... proč ne ? Vždyť ta bílá orchidejka má skutečného potomka,  a jsou spolu spjatí, jako matka s dítětem. Ani by mne nenapadlo, že se tohle zdaří a na jedné